Veřejnoprávní média

| 31. 10. 2019 | Článek

Naše veřejnoprávní média – například Česká televize – mají své hlasité odpůrce a oddané zastánce. Jenže ani zastánci veřejnoprávních médií často nevědí, co to vlastně je. Znáte všechna veřejnoprávní média v České republice?

Zastánci veřejnoprávních médií (pojďme jim říkat zkráceně VpM) nejčastěji argumentují dvěma důvody. První je bezpečnost. Podle zastánců VpM by vláda měla mít možnost v případě potřeby rychle oslovit všechny obyvatele. Druhým důvodem je požadavek na nezaujaté/vyvážené poskytování informací.

Než si probereme oprávněnost těchto dvou důvodů, pojďme se podívat, co vše jsou v České republice VpM, která si platíme z našich daní.

Přehled veřejnoprávních médií v České republice

ČTK – Česká tisková kancelář
Poslání ČTK je definováno zákonem takto: „Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Tisková kancelář poskytuje službu veřejnosti šířením slovního a obrazového zpravodajství z České republiky a ze zahraničí. Stejnou službu poskytuje tisková kancelář i do zahraničí.“

Nutno dodat, že ČTK nemá trvalý příjem z veřejných prostředků. Její výstupy bývají nezkresleny přidáním vlastních komentářů. Zpravodajské informace předložené formou ověřených faktů mají celkem dobrou informační hodnotu.

ČT – Česká televize
Tento televizní moloch se o blaho občanů stará prostřednictvím šesti celoplošných televizních kanálů.

ČT1 – vysílá seriály, filmy, publicistiku, zpravodajství a zábavní program
ČT2 – vysílá dokumentární pořady a filmy, specializované seriály nebo pořady pro děti, které se překrývají s programem ČT :D, výjimečně také sportovní přenosy
ČT24 – vysílá 24 hodin denně zprávy a publicistiku
ČT sport – vysílá sportovní přenosy, pořady o sportu a další sportovní relace
ČT : D – vysílá pořady, filmy a dětské seriály určené pro diváky ve věku od 4 do 12 let
ČT art – vysílá studentskou tvorbu a pořady týkající se hudebního a výtvarného umění či divadla

Jaký přínos má těchto šest celoplošných televizních stanic pro bezpečnost nebo pro garanci objektivních informací? Opravdu pro takové účely potřebujeme šest televizních stanic?

Navíc pokud se vrátíme ke dvěma argumentům zastánců VpM (bezpečnost a vyváženost zpravodajství), působí existence státního televizního kanálu pro děti až zvráceně. Nebo je to záměr? Nejsem příznivec konspiračních teorií. Zároveň ale nevidím žádný rozumný důvod, aby stát provozoval celoplošnou televizi pro děti ve věku 4 až 12 let a dohlížel tak na informace, které na ně budou působit.

Roční rozpočet České televize je téměř 7 miliard korun.

ČRo – Český rozhlas
V historii naší země sehrál rozhlas několikrát významnou úlohu. Z tohoto historického pohledu by se dalo říct, že jeho bezpečnostní funkce může být důležitá. Je třeba si ale uvědomit, že doba se významně změnila. Dříve měl státní rozhlas dominantní postavení. Poslouchali ho všichni. Ono také moc na výběr nebylo. Dnes je situace naprosto jiná a na výběr je nespočet stanic šířených klasicky, ale i po internetu, satelitem atd.

Naprosto neuvěřitelný je počet stanic, které Český rozhlas provozuje.

Celoplošné analogové stanice:
Radiožurnál – „infotainment“ rádio
Dvojka – generační rozhlasová stanice
Vltava – stanice zaměřená na kulturu
Plus – stanice mluveného slova

Regionální vysílání:
ČRo Brno
ČRo České Budějovice
ČRo Hradec Králové
ČRo Olomouc
ČRo Ostrava
ČRo Karlovy Vary
ČRo Liberec
ČRo Pardubice
ČRo Plzeň
ČRo Region (Střední Čechy)
ČRo Sever (Ústí nad Labem)
ČRo Vysočina
ČRo Zlín

Stanice vysílající digitálně:
Rádio Junior – rádio pro dětské posluchače
ČRo Radio Wave – stanice pro mladé s alternativní hudbou
ČRo Regina DAB Praha – regionální stanice pro Prahu
ČRo D-dur – vysílá nepřetržitě vážnou hudbu
ČRo Jazz – jazzové rádio s akcentem na evropskou tvorbu

Internetové streamy:
Rádio Junior – Písničky − doplňkový stream Rádia Junior, ve kterém není mluvené slovo
Rádio Retro − příležitostný stream k významným událostem

Vysílání do zahraničí:
ČRo Radio Praha – vysílání do zahraničí v češtině, angličtině, němčině, ruštině, francouzštině a španělštině

A dále…
Symfonický orchestr Českého rozhlasu – hudební těleso, které je financováno hlavně Českým rozhlasem

Počet stanic ČRo je tak do očí bijící, že ho nemá smysl ani více komentovat. Snad jen připomenu ČRo Radio Praha a jejich vysílání v angličtině, němčině, ruštině, francouzštině a španělštině, pokud jste to přehlédli…

Rozpočet Českého rozhlasu je dvě-a-čtvrt miliardy.

Cena a kvalita VpM

Celkové náklady na provozování VpM v České republice jsou cca 9 miliard korun. Připomeňme si dva hlavní argumenty zastánců VpM: bezpečnost a nezaujaté/vyvážené poskytování informací. Skutečně nezaujaté poskytování informací můžeme najít u ČTK. A to ČTK peníze z rozpočtu téměř nečerpá. U ČT i ČRo se jedná o komentovaná zpravodajství a – nebudeme si nic nalhávat – na těchto médiích je názor moderátora téměř vždy slyšet velmi výrazně, často výrazněji než jeho hosta.

Za 9 miliard si tedy rozhodně nekupujeme přístup k nezaujatým a vyváženým informacím. A jak je to s tou bezpečností? Stát přiděluje televizním a rozhlasovým stanicím jednotlivá frekvenční pásma. Pokud náš stát potřebuje rychlý informační kanál, kterým v případě například napadení země vyšle potřebné informace k národu, rozhodně na to nepotřebuje provozovat vlastní televizní a rozhlasové stanice. Úplně by stačilo, kdyby přiděloval jednotlivé frekvence pro vysílání s podmínkou, že televizní a rozhlasové stanice musí mít takové technické vybavení, aby umožnily vládě v případě nějaké krize vstoupit do vysílání. Celou technickou infrastrukturu by tak vybudovaly a udržovaly soukromé společnosti a přitom by státu stále zůstala možnost rychlého celoplošného šíření informací v době krize. Nehledě na to, že je mnohem efektivnější lidem rozeslat SMS na jejich mobilní telefony, než se snažit zprávu šířit jen rozhlasovým a televizním vysíláním…

Řešení existuje

Závěr je tedy jednoznačný. Naše veřejnoprávní média jsou předražený moloch, který nepotřebujeme. Především Česká televize a Český rozhlas jsou adepti na okamžité zrušení. Náš rozpočet by si tak jednorázově významně přilepšil a především by každý rok šetřil 9 zbytečně vyhozených miliard.

Samozřejmě vnímám aktuální i historické souvislosti. Klasická privatizace ČT a ČRo by nebyla vhodným řešením. Kdyby nějaký silný investor koupil obě celé sítě, získal by dominantní postavení na trhu zpravodajství. To je příliš velké riziko. Zároveň ostatní soukromé televizní a rozhlasové stanice dnes skutečně nenabízí určitý obsah, který VpM nabízí. Logicky, protože teď se jim to nevyplatí, když jim stát v tomto konkuruje. Jak tedy postupovat?

ČT a ČRo navrhuji vypnout a ponechat je alespoň dva roky zakonzervované. To je dostatečně dlouhá doba, aby soukromá média postupně převzala jejich zrušené vysílání a nabídla svou kvalitní alternativu. Poté bych postupně rozprodal majetek těchto VpM. Protože se tu bavíme o televizi a rozhlasu s opravdu velkou historií, musíme se vypořádat i s jejich archivy. Materiály a díla v jejich archivech patří lidem v této zemi. I nadále bych je ponechal ve správě státu tak, aby byl jejich obsah přístupný veřejnosti. Je to součást našeho kulturního dědictví.

Když na misky vah položím náklady na provozování ČTK a kvalitu jejích výstupů, nedává mi smysl ji rušit. Ze všech VpM je ČTK jediná, kterou bych ponechal. Vláda tak bude mít i nadále tiskovou agenturu, jejímž prostřednictvím může sdělovat informace.

Dvě myšlenky na závěr

Jako perličku zmíním ještě nás – odpůrce Evropské unie. Někdo EU jen kritizuje, ale zatím by v EU setrval. Jiným EU už natolik vadí, že si přejí vystoupení České republiky z EU. Těch skutečně zásadních odpůrců EU je podle různých průzkumů přibližně třetina národa. To rozhodně není většina. Nicméně VpM jsou placeny i z našich daní (koncesionářských poplatků) a třetinový prostor naše názory ve vysílání rozhodně nedostávají. V žádném případě se tedy u tuzemských VpM nedá mluvit o vyváženém poskytování informací.

Dále bych připoměl tři základní rysy, které mají společné všechny totalitní režimy. Je to odzbrojení obyvatel a získání kontroly nad školstvím a nad médii. První dvě témata si nechme na jindy. To třetí jsme probrali dnes. Demokratický stát opravdu nemá provozovat média. Je častým argumentem zastánců VpM, že právě stát je tím garantem nezávislého a objektivního zpravodajství. Opravdu? Neukázala nám historie dostatečně jasně, že je to přesně obráceně? A nemusíme chodit ani do historie. I dnes je vidět, jak je obsah VpM ohýbán podle toho, kdo je zrovna u moci. Požadavek na politicky nezávislé zpravodajství je tedy tím nejlepším argumentem pro zrušení VpM.

(Seznamy stanic a jejich popisy jsou převzaty z Wikipedie)

Jan Jirkal

člen Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Chcete dostávat upozornění na naše nové články?

Pin It on Pinterest