Rozhovor: František Matějka o Brexitu pro D-FENS

| 8. 3. 2019 | Článek

František Matějka je osobou čtenářům našeho webu nikoli neznámou. Současně je již více než jeden rok předsedou Strany nezávislosti České republiky. Využil jsem nedávné schůzky na Hradě a získal od Františka Matějky několik odpovědí na téma Brexitu a jeho dozvuků v České republice.

Otázka: Františku, hlavní důvod, proč jsem Tě požádal o rozhovor, je Brexit na spadnutí. Asi není třeba rozsáhle zmiňovat, že jsi jedním ze zakladatelů a současně předsedou Strany nezávislosti ČR. Stěžejním bodem programu strany, říkám také že naší strany, protože jsem také členem, je vystoupení České republiky z EU. V současné době je Brexit v podstatě každodenně probírán v médiích a jeví se nepochybné, že k němu v březnu dojde. Současně se v médiích neustále probírají různé technikálie, jako například obsah smlouvy mezi EU a Velkou Británií, její jednotlivá ustanovení včetně „irské pojistky“, případně čím dál častěji zmiňují Brexit zcela bez smlouvy. Můžeš krátce objasnit, jaké jsou možné scénáře Brexitu, jak tomu má běžný člověk rozumět a jaký máš na to názor?

Scénáře jsou jen dva. Odchod bez dohody a odchod s dohodou. Žádný jiný scénář není. Je úplně jedno, kdy k tomu a jakou cestou dojde, ale odchod Velké Británie z EU je nezvratný. Já osobně jsem byl vždy přesvědčen o tom, že nejlepší pro Evropu a západní civilizaci, a pozor, říkám pro Evropu, ne pro Evropskou unii, to je něco úplně jiného, by byl Brexit bez dohody. Vždy je lepší nemít dohodu než mít takovou, o které obě strany ví, že je špatná. U špatné dohody mají obě strany hned druhý den nezvladatelné nutkání najít cesty, jak tu špatnou dohodu obcházet, což vede jen k další nevraživosti a novým problémům. A proč říkám, že Brexit bez dohody by byl nejlepší pro Evropu a západní civilizaci? Protože je návratem k normálnímu světu, což je to poslední, s čím současné elity počítají.

Třeba bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz na adresu Brexitu prohlásil, že není filosofií EU, aby dav rozhodoval o svém osudu. Rozumíš, to je jako bys poslouchal Milouše Jakeše nebo Miroslava Štěpána v jejich nejlepších letech. Nejdůležitější teď je, aby lidé přestali mít zbytečný strach ze slov, která slyší od zastánců EU. Vlastně stačí položit si klasickou otázku komu to slouží. Velmi rychle uvidíš, že strach z Brexitu šíří v drtivé většině z veřejných peněz žijící lidé, kteří by si s koncem EU museli najít skutečnou práci místo umělého zaměstnání.

Otázka: Co se podle Tebe stane první den po Brexitu?

V podstatě bych se mohl omezit na čtyři slova a tím bychom měli odpověď za sebou. Nestane se nic hrozného. Na druhou stranu samozřejmě vnímám to neskutečné masírování lidí apokalyptickými scénáři a katastrofami. Většina lidí má dnes hodně starostí a jezdí po nadpisech, maximálně po prvním odstavci. A propagandisté EU to ví a zneužívají toho. Stačí pak aby někdo i bez argumentů řekl z pozice „experta“, což má lid poznat podle toho, že si ho zvou často do televize a k rozhovorům do novin, že Brexit bude pohromou pro celou Británii. Že je ten „expert“ zaměstnancem nebo dodavatelem francouzského vlastníka české banky a zájmy jeho zaměstnavatele jsou tím dané? Nebo že jiný „expert“ čerpá dotace EU na své „nezávislé“ analýzy? To už v titulku u jejich jmen samozřejmě nenajdeš. Řada lidí tak pod tlakem „expertů“ snadno podlehne dojmu, že Britové budou po Brexitu stát fronty na chleba, na který budou dostávat lístky. No a ti na které se nedostane, budou umírat hlady na ulici. Je zajímavé sledovat, jak křečovitá ta apokalyptická propaganda je, ale zároveň také jak jiní ustupují do pozadí a začínají ve veřejném prostoru taktně mlčet. Ti chytřejší nechtějí být za hlupáky, až se nestane nic hrozného, přestože tím dva roky strašili.

Lidé chtějí normálně žít. Chtějí pracovat, radovat se, cestovat. Firmy chtějí vyrábět a prodávat. Chtějí poskytovat služby. Nikdo normální si nechce dělat navzájem problémy. Jediní, kdo jsou na dně, jsou politici, kteří spojili svůj profit s novodobými budovatelskými pětiletkami za cizí peníze. Ti mají strach a dělají všechno pro to, aby po Brexitu nedošli lidé nedej bože k přesvědčení, že nejsou potřeba.

Otázka: A během prvního roku po Brexitu?

Britové si budou postupně rozšiřovat obchodní dohody se světem. Možná si budou muset trochu utáhnout opasky, než Brusel potichu odstraní klacky, které dal na cestu britské nezávislosti jako odplatu za to, že odešla. Nakonec budou obě strany prodávat nastolený stav za svůj úspěch.

Otázka: Představ si pro teď, že jsem občan, který o výhodách nebo nevýhodách dalšího setrvání České republiky v EU nijak zvlášť nepřemýšlí. Chodí do práce, má své buřty a pivo v lednici, a každý den se na něj valí zprávy o tom, jaká zkáza už brzy postihne Velkou Británii. Například že z ní odejdou velké firmy, Honda zavře automobilku ve Swindonu, zahraniční studenti a pracovníci na ostrovech se ocitnou v právní nejistotě nebo dokonce v ilegalitě a tak dál. Někdy jsou to vysloveně katastrofické plány, jako je například přerušení letecké dopravy mezi starým kontinentem a ostrovy nebo uzavření tunelu pod La Manchem. Jakou já mám mít motivaci podporovat odchod České republiky z EU, když tohle všechno slyším?

Nedávno se europoslanec a místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička ptal, za jakých podmínek se bude lítat mezi EU a Velkou Británií v případě brexitu bez dohody. A že to jako řeší v rámci Trialogu. No a já mu odpověděl, že normálně nastoupí do letadla, sedne si, doletí do cílové destinace a vystoupí. Jako vždycky. Ostatně lidi normálně létají do zapeklitějších destinací, než je Velká Británie. Na tomto příkladu se snažím ukázat, že architekti novodobých Potěmkinových vesnic se ze všech sil snaží dělat problémy tam, kde nejsou. Ukazují nám, jak desítky či stovky firem zvažují odchod z Británie, přitom je to marginální počet. Módní je teď také svádět všechno na Brexit, takže jsou schopní prodat odchod japonské firmy jako důsledek Brexitu, ačkoliv se firma o tomto kroku rozhodla z úplně jiných důvodů a podstatně dřív.

Samozřejmě neexistuje nic, co by bylo dobré pro úplně všechny. Když je například někdo roky přisátý na dotacích a považuje je za součást svého oprávněného zisku, což je samo o sobě amorální, rozhodně nebude z odchodu České republiky z EU nadšený. Předseda Evropské komise Jean Claude Juncker jednou v rozhovoru pro německý tisk na otázku, jak jsou přijímána rozhodnutí, odpověděl: „Na něčem se dohodneme, necháme to ležet a čekáme, co se stane. Pokud nikdo nezapříčiní rozruch, protože většina lidí nerozumí tomu, co bylo rozhodnuto, pokračujeme krok za krokem, dokud není cesty zpět.“ Když si někdo jako součást dosavadního systému zvykl na to, že ta naprosto zvrácená úvaha Junckera je řešením, jak ovládnout milionem papírů zmatenou masu lidí ke svému osobnímu prospěchu, nebude z odchodu nadšený. Stejně tak nebudou nadšení například někteří studenti, kteří mylně považují Erasmus skoro za lidské právo. Jenže ke skutečné udržitelnosti či dokonce zvýšení blahobytu nestačí například rotačky Evropské centrální banky a skupování nových státních dluhů, o které nemá nikdo jiný zájem. K tomu potřebuješ kvalitní práci a dobré výrobky a služby. A v tom byli lidé v této zemi vždycky dobří. Zvládli jsme monarchii, nacismus, protektorát i komunistické mlátičky. Co je proti tomu odchod z EU? Lidé v této zemi byli v mnoha oborech vždy vzorem pro ostatní ve světě. Nezávislost nám otevře možnost obchodovat s celým světem na základě už dnes platných dohod, aniž by nám do toho svým hlasováním házeli vidle z Bruselu centrálním plánováním.

Víš, když slyším Teličku, Prouzu, Chmelaře a jim podobné, jaká katastrofa by byl odchod z EU, vypadá to, jako bychom lezli před rokem 2004 po stromech. Přitom jsme například do původní devatenáctky vyváželi před vstupem do EU více než po vstupu. Tak to máš se vším. Všechny zásadní špatnosti ve světě začaly vždycky z rozhodnutí politiků. A čím větší moc nad lidmi získali, tím horší byly důsledky. Tuhle sportovní disciplínu by mohla EU vyučovat. Pokud bych to měl nějak shrnout a rozptýlit obavy z odchodu z EU, tak snad sdělením, že pro zachování demokracie je vždycky a za každých okolností lepší, když mají lidé své vlastní politiky v dojezdové vzdálenosti. Vyměnit domácí politiky pořád ještě jde. Politiky v Německu, které volí Němci, politiky ve Francii, které volí Francouzi atd., přičemž náš hlasovací vliv je v EU zanedbatelný, nevyměníš jako občan České republiky nikdy. A tady je na místě připomenout, že to, co se dlouhodobě děje s Německem a Francií, přičemž třeba o Portugalsku nebo Španělsku už u nás raději nepíšou, prostě v naší zemi vážně nechceš.

Otázka: Setrvám u toho běžného občana. Mám pivo a buřty v lednici a jakou mám mít motivaci jít za pár měsíců k volbám do evropského parlamentu, když vím nebo alespoň tuším, že je to jen operetní těleso, které například nemá vlastní zákonodárnou pravomoc?

Já to nejdřív zkusím na intelektuální strunu a pak se vrátím k pivu a buřtu v lednici. Intelektuální struna by mohla hrát třeba tuhle melodii: „Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.“ Nechci mluvit za jiné. Řeknu ti, jak to mám já. Já mám tři syny. Až jednou budu odcházet a oni se mě zeptají co jsem dělal v době, kdy to šlo v Evropě do háje, nechci jen tupě koukat do zdi, nemít co říct, nebo na poslední cestě lhát.

No a když opustím intelektuální rovinu a vrátím se k pivu a buřtům v lednici? Tvoje pivo v lednici je velmi pravděpodobně nejlevnější ze všech zemí EU. Levnější je možná jen v Bulharsku. Oproti tvému pivu v lednici jsou piva v lednicích občanů jiných států EU dražší. U některých mnohonásobně. Jak myslíš, že dopadneš s pivem v lednici, až někoho v Bruselu napadne, že je potřeba centrálně sladit ceny? Budou mít Němci, Francouzi, Belgičané, Rakušané, Nizozemci nebo třeba Řekové pivo v lednici za cenu českou, nebo budeš mít ty v lednici jedno pivo za stovku? Jasně, můžeš říct, že to je hodně za hranou. Že nic takového nikdy nebude. Já si to dříve říkal třeba u zeleného šílenství, třetího a dalších pohlaví, omezení zbraní, olůvek pro rybáře, nošení nožů, povinných kvót pro ženy, snah o společnou azylovou politiku, jednotné daně, unifikace našich každodenních životů… Chápeš? Oni se nikdy nezastaví, pokud je nezastavíme my. A jeden ze způsobů je jít k volbám. Zatím ještě pořád jsou a je to pořád lepší cesta než sedět na zadku a pak se divit, jak se to všechno mohlo stát.

Otázka: Jaký máš ty osobně plán pro evropské volby? Budeš kandidovat do europarlamentu?

Rozhodně. Strana nezávislosti bude kandidovat s vlastní kandidátkou. Jezdím už několik let po celé České republice. Je tu polovina lidí, která ví, co to znamená, když o této zemi rozhoduje většinovým hlasováním za našimi hranicemi Němec, Francouz, Řek, Belgičan nebo třeba Portugalec. Chtěl bych se vsadit, že nemálo z nich ani nebude tušit, že už nejsme Československo. Jiná věc je, nakolik zvládneme dát o sobě vědět všem, aby dostali šanci. Médiím bylo prozatím vždy milejší ukazovat lidi jako je třeba Okamura, u kterého moc dobře vědí, že z EU jít nechce a jen na to loví lidi, takže není pro EU nebezpečný. Paradoxně se tak stává nebezpečnou a nechtěnou například moje letitá konzistentnost. Já to totiž myslím, na rozdíl od politických podnikatelů, zatraceně vážně a je mi úplně jedno, kdo proti mně stojí.

Otázka: Jakou logiku mám hledat v tom, že se představitel protiunijní politické strany pokouší dostat do europarlamentu? A co mám očekávat, že tam budeš dělat, pokud budeš zvolen?

Na první pohled to může vypadat vážně divně. Chceš vrátit Českou republiku z Evropské unie domů, a přitom kandiduješ do Evropského parlamentu. Ale já ti sem položím hned tři důvody, které mají naprosto logický a pragmatický základ. Zaprvé v členských národních státech rostou naprosto přirozeně politici, kteří mají stejný postoj jako my. Chtějí vrátit své státy z Bruselu zpátky domů. Chtějí, aby o vlastním státě rozhodovali jeho občané. A protože chceme zároveň všichni normálně žít, pracovat, cestovat a obchodovat, je Brusel ideální místo na to, abychom se společně u jednoho stolu domluvili na fungování v době po Unii. Zadruhé jde o to, že doposud byly veřejné peníze nás všech používány výhradně na propagandu jednoho jediného ideového proudu. Tedy více unifikace, likvidaci národních států, hlubší a hlubší integraci a stále více společných politik. Jeden umělý jízdní řád pro 500 milionů lidí. No a ten objem peněz nebude menší tím, že v Bruselu nebudou politici jako jsme my. Bude stejně veliký. A buď bude dál používán jen proti nám, kteří chceme spolupráci nezávislých suverénních států, nebo bude konečně z části používán také na prosazování ideálů, za kterými stojíme. Jsou to totiž i naše peníze. A když vidím, jaká jednostranná budovatelská sdělení jsou vysílána z Bruselu do všech států, tak si prostě říkám, že tohle za naše peníze fakt nechci. Že vyváženost a pověstná pluralita názorů vypadá vážně jinak. No a tím se dostávám k třetímu důvodu. V českých médiích vidíš z drtivé většiny jen jeden názorový prounijní proud. V diskusních pořadech vidíš sice čtyři hosty, ale v podstatě jeden názor. Považuji za nutné, aby se z titulu získaného mandátu dostávala do studií skutečná diskuse nad budoucností Evropy a České republiky v jejím srdci, nejen nahazování si míčků mezi hráči jednoho klubu, přestože mají pro diváky zdánlivě jiná trička.

Otázka: Máš nějakou prognózu, jak volby do evropského parlamentu dopadnou?

Evropská unie není reformovatelná. Z národních parlamentů se staly implementační agentury, které dostávají noty k zavádění společných politik. Lisabonská smlouva, přijatá jako zásadní změna podmínek vstupu do EU bez referenda, tedy podle mě legalizovaným podvodem, žádnou reformu směřující k návratu práv národním státům nepřipouští. Umožnuje jen hlubší a hlubší integraci. Na její změně směřující k návratu suverenity státům by se musely dohodnout všechny členské země jednomyslně. To je sice teoreticky možné, ale v reálné praxi se to už nikdy nestane. Prostá logika. V EU je stále více rozporů. Ty budou s přibývajícími problémy jen větší. Snaha přerozdělit vlastní problémy některých států na záda jiných bude sílit. Říkají tomu eufemisticky sdílená solidarita. Počínaje krizí eura až po další migrační krizi, ke které bezpochyby pod vlivem demografické křivky mimo Evropu prostě dojde. Představa, že se všechny vlády a parlamenty shodnou na „méně Evropy“, je zcela mimo realitu. Očekávám, že se v květnu dostane do Evropského parlamentu podstatně více těch, kteří mají „více Evropy“ plné zuby. A protože ten trend je opět logický a předvídatelný, rádi bychom s nimi jednali o tom, jak zachránit Evropu před Evropskou unií. Považuji to historickou povinnost.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj: http://dfens-cz.com/frantisek-matejka-o-brexitu-pro-d-fens/

František Matějka

předseda Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Přihlásit odběr novinek

Pin It on Pinterest