Chceme žít v zemi, kde je bezpečno a která se dokáže bránit. V zemi, kde jsou jednoduché a srozumitelné zákony, kde jsou zajištěny nezbytné služby a skutečná veřejná pomoc pro ty, kteří se o sebe nemohou postarat sami. Ceníme si podnikavosti, spořivosti a také smyslu pro povinnost, osobní zodpovědnost a rodinu. Nechceme stát, který se na základě nějakých teorií marně snaží řídit společnost a životy lidí.

Spoléháme se hlavně na přirozený vývoj, tradice, zkušenosti z historie, na prostý selský rozum. Poctivá odměna za poctivě odvedenou práci – vždyť na tom jsme my a miliony dalších lidí vyrostli. Nechceme žít na dluh a smutně přemýšlet nad bezútěšnými zítřky, ale mít díky vlastní píli a poctivosti možnost v pohodě splácet účty a moci si dovolit vše, co rodina potřebuje.

Nemotivuje nás závist, ale respekt z úspěchu každého člověka. Férově usilujeme o vlastní štěstí a zároveň uděláme vždy maximum možného pro to, aby štěstí dosáhli i ostatní. Taková je Česká republika, ve které chceme žít. S vámi, vedle vás, společně.

Vrátili jsme se ke kořenům a rodina je konečně zase základ

Dalo nám to hodně práce. Nakonec jsme se ale ubránili roky trvajícímu obrovskému tlaku aktivistů. Už žádné falešné výklady a popření a ohýbání hodnot, osvědčených přirozeným vývojem společnosti a její historií. Máma, táta, děti. To je rodina.

Spokojená rodina je naprostým základem všeho. Společný rodinný život v klidu a pohodě domova pomáhá řešit a překlenout všechny problémy – v práci, ve škole, při nemoci. Je základem úspěchů a pomoci při neúspěších. Představuje sílu, která dává dohromady další skupiny lidí a jejich společný stát.

Stát nezasahuje do rodinného života lidí a neřídí ho. Jeho úlohou je být nablízku s pomocí, když vše ostatní selže. Podporujeme rodiny a děláme vše, co umíme, aby se stát nepletl do jejich života a práce. Stát patří lidem, ne lidé státu.

Máme spravedlivou pracovní a sociální politiku

Dlouhé roky vytvářeli politici umělou zaměstnanost. Systém sociálních dávek a podpor odrazoval lidi od vlastního tahu na branku a byl základem k nevraživosti ve společnosti. Stálo to mnoho úsilí a nebylo to jednoduché změnit. Teď se ale konečně staráme o ty, kteří si opravdu nemohou pomoct sami a nepleteme si je s těmi, kteří se jen chtějí vézt za cizí peníze.

Základem je svobodnější práce – méně zásahů státu do vztahů mezi zaměstnavateli, zaměstnanci, odběrateli a dodavateli zboží a služeb. Stát se věnuje jen tomu, co je opravdu nezbytné. Nemotá se lidem do života a nehází jim klacky pod nohy; je jen nablízku, když se někdo opravdu dostane do nouze.

Neslibujeme každému, že ho poctivá a tvrdá práce dostane na vrchol, že bude mít každý hned úplně všechno, o čem sní. Vytvořili jsme ale prostředí, kde mají všichni příležitost jít za štěstím a mohou být nezávislí na ostatních.

Žijeme v zemi, kde už neplatí „dejte mi, mám nárok,“ ale „mám šanci si pomoci sám.“ V zemi, kde už neplatí „budu sedět, počkám si a někdo se postará,“ ale „zvedám se a jdu se postarat sám.“ Nízké zdanění práce a zisku zajišťuje lidem vyšší příjmy a umožňuje uspokojovat potřeby rodin, poskytuje příležitost pro nové investice firem a vznik nových pracovních míst. Zároveň má náš stát záchrannou síť pro ty, kteří si v danou chvíli skutečně nedokážou pomoci sami a neuspějí u svých blízkých ani u charity.

Naše děti vzděláváme a neohýbáme

Děti chodí konečně do školy proto, aby objevovaly, co je dělá šťastnými, co jim jde, co je v budoucnu uživí a jak toho dosáhnout. Úkolem všech stupňů škol, od základních po vysoké, je naše děti učit, ne vychovávat. To je úlohou rodičů. My jsme sice politiky, ale také jsme rodiči a zásadně odmítáme, aby školy dětem vnucovaly nějaké politické myšlenky podle toho, kdo je zrovna u moci.

Dobře zaplacení učitelé žákům a studentům předávají znalosti a zkušenosti podle toho, co opravdu umí, ne podle toho, kolik školení sami absolvovali, protože je k tomu chybná politika státu nutila. A hlavně už neplní nějaké politické plány a nevyplňují byrokratické tabulky a přehledy.

Nepovedený politický projekt inkluze už je minulostí. Děti jsou opět ve školách podle toho, na co opravdu stačí. Mezi svými tak mají šanci na to, být nejlepší.

Například učňovské školství s podporou soukromých firem opět vzkvétá a má svou váhu a respekt ve společnosti. Oproti tomu vysoké školy konečně neprodukují absolventy měkkých oborů v takovém počtu, jako v minulosti. Soustřeďují se na ty, které mají zásadní vliv na rozvoj uplatnitelné vědy a rostoucího průmyslu.

Vzdělání je vlastní investice každého člověka a náš konečný cíl byl naplněn: Školy jsou nezávislé na politice státu, poskytují vzdělání jako službu a soutěží mezi sebou spravedlivě o přízeň žáků i rodičů.

Zdravotnictví je lepší díky novým zdrojům

Máme jedno z nejkvalitnějších zdravotnictví na světě. Závidět nám mohou i jinak velmi vyspělé a bohaté státy. Přesto máme kam růst a co zlepšovat. Zajistili jsme přehlednější a efektivnější zacházení s penězi, které do zdravotnictví tečou.

Základní zdravotní péče je dostupná pro každého občana České republiky – chudé i bohaté, staré i mladé. Základní zdravotní pojištění je dostatečnou zárukou, že je postaráno o každého, kdo to opravdu potřebuje. Ve společnosti se vedla dlouhá diskuse, jak do zdravotnictví přivést nové peníze. Nakonec se to podařilo.

Nyní je možné připlatit si za služby nad rámec standardu, pokud se pro ně pacient rozhodne. Původní systém ve zdravotnictví jen brzdil vývoj – nepřipravili jsme nemocnice o peníze, jež si bohatší lidé připlácejí za služby a péči. Neodmítli jsme žádné peníze, které byl kdokoli ochoten zaplatit, protože ještě lepší zdravotní péče vždy vyžaduje nemalé zdroje.

Tímto provázaným systémem financování, které je z velké části dobrovolné, postupně zvyšujeme ve zdravotnictví standard pro úplně všechny. Bohatší lidé tak dobrovolnou úhradou nad rámec standardu přispívají na postupně lepší služby a vývoj nových léků i těm, kteří by si to jinak nemohli dovolit.

Zákonů je podstatně méně a spravedlnost je rychlá

Bylo úplně bláznivé a nebezpečné, že jsme měli tolik zákonů, že se v nich nikdo nevyznal, a ještě ke všemu si často protiřečily. Nikdo je nemohl znát a pochopit všechny. Nikdo nemohl udržet krok s jejich neustálými změnami.

Základem právního státu jsou zákony, které jsou srozumitelné, pokud možno stálé, a hlavně logické – očekávatelné a předvídatelné. Cestou k férovému právu nebyla absurdní soutěž v tom, kdo vymyslí dalších tisíc zákonů, aby opravil sto nefunkčních. Proto jsme řadu nesmyslných zákonů zrušili a právo zjednodušili. Nejlépe totiž funguje, když ho teď chápe každý a je co nejpřehlednější a v souladu se selským rozumem. Soudní moc není nástrojem politického boje, protože spravedlnost není věc politiky.

Zavedli jsme skutečnou presumpci neviny každého občana. Zrušili jsme zákony, které potíraly svobodu slova a projevu. Mohly za nimi možná stát dobré úmysly, ale nakonec se vždycky obrátily proti lidem. Odmítli jsme zločiny bez oběti a stát už pomocí zákonů lidi nevychovává. Soudy fungují rychle a občané už nečekají na spravedlnost dlouhé roky.

Obrana je silná a efektivní

Hranice České republiky nikdy nebyly jen čárou na mapě, o které se dalo diskutovat. Jsou základem existence každého státu. Jsou nedotknutelné a hlasování jiných zemí o tom, kdo a proč k nám může přijít ze světa a žít tu s námi, pro nás nemělo a nemá žádnou váhu.

Spousta našich předků vykoupila založení a udržení našeho státu svým životem. Je naší povinností bránit a spravovat Českou republiku a předat ji v pořádku další generaci. Svět není, nikdy nebyl a nikdy nebude perfektní, a každý stát se musí umět bránit v případě napadení. Armáda České republiky je důležitou součástí naší ochrany a my podporujeme její technický a personální rozvoj a strategickou nezávislost.

Jsme členy v mezinárodních aliancích, ovšem výhradně obranných, které nepřispívají k rozvracení světa. Česká republika má právo veta, abychom nemohli být zataženi do válečného konfliktu rozhodnutím za našimi hranicemi, bez souhlasu představitelů naší země.

Vnitro není nástrojem politiků proti lidem

Naprosto klíčové pro nás bylo a je bezpečí občanů na území České republiky. Policie chrání lidi před nebezpečnými jedinci a stíhá podezřelé za skutečné trestné činy proti životu, zdraví a majetku. Ochrana občanů je vždy nestranná, policie není zneužívána politiky.

Zároveň víme, že ne všichni mohou mít neustálou policejní ochranu – alespoň chvíli se musí každý bránit sám. Bylo pro nás zásadní a udrželi jsme, že bezúhonní a netrestaní občané mají právo držet a nosit zbraň kvůli ochraně sebe, rodiny i spoluobčanů v nouzi.

Naše bezpečnostní zákony jsou prvotřídní, léta osvědčené a staly se vzorem pro jiné státy v Evropě. Zdravá prevence je součástí bezpečnosti, avšak za všech okolností platí presumpce neviny a stát neperzekvuje ty, kteří nic neudělali, jen by snad mohli.

Politické a náboženské ideologie bez rozdílu, které potlačují přirozená lidská práva, jsou neslučitelné s naším ústavním pořádkem a nepožívají žádné veřejné podpory a jakýchkoli výjimek.

Doprava slouží konečně potřebám lidí bez rozdílu

Lidé ví nejlíp, jaké jsou jejich potřeby v oblasti dopravy – ne politik, který sedí v kanceláři nebo na schůzi Sněmovny. Odstranili jsme jakékoli diskriminace účastníků dopravního provozu, které vznikly jako nátlak zájmových skupin a pod záminkami obecného blaha.

Odmítli jsme například umělé zásahy do lokální dopravy, ovlivněné dříve politickou ideologií, které vedly k postupnému úpadku takto omezených lokalit. Tyto oblasti ve městech opět žijí svým životem a prosperují.

Budování a udržování dopravní sítě a infrastruktury je šetrné k dané lokalitě, ale je nezbytné. Jejich financování je konečně efektivní a průhledné, bez úplatků pro ty, kteří o nich rozhodují.

Dokázali jsme se vymanit z tlaku mnohdy účelově založených skupin, jejichž cílem nebyla ve skutečnosti ochrana přírody, ale vlastní prospěch. Spojení s okolními státy páteřními komunikacemi je dokončeno.

Zemědělství je soběstačné nejen pro dobu krize

Potravinová nezávislost je další základ klidu a bezpečí nejen v dobách krize. Neomezili jsme ale mezinárodní obchod. Za rozumnou opět považujeme produkci plodin, které neslouží politickým doktrínám, ale spotřebitelům. Ti o svých preferencích rozhodují jednoduše tím, že platí za to, co si sami vyberou.

Zrušili jsme státní podporu pěstování technických plodin, která se schovávala za ideologický „boj proti změnám klimatu“ a ve skutečnosti způsobovala více škod. Podporujeme přirozené fungování zemědělství neovlivněné nespravedlivými a politicky motivovanými dotacemi – maximální nezávislost zemědělství na státu.

Podporujeme ale také přirozenou konkurenceschopnost českých firem a uplatnění na domácím trhu proti subjektům dotovaným v zahraničí jinými vládami. Už nepotřebujeme státem placené kampaně, že domácí produkce je zdravá a je dobré jí dávat přednost před zahraničními výrobky v horší kvalitě. Bylo by to zbytečné mrhání penězi. Lidé vědí, že lokální plodiny a potraviny jsou zdravým základem.

O místním rozvoji rozhodují konečně lidé v místě

Kdo ví nejlépe, co která oblast potřebuje? Určitě lidé, kteří tam žijí. Představa, že někde v nějaké centrále, natož za našimi hranicemi, mají lepší informace a nápady, byla zcestná a sloužila jen jako další zdroj korupce.

Prosadili jsme proto větší nezávislost místních územních celků na vzdálených centrech. Místní rozvoj byl vždy důležitou součástí společenství lidí, ovšem teď je konečně přirozený.

Jednotlivé lokality mezi sebou férově soutěží o to, kdo poskytne dobré místo k životu svým obyvatelům a místním firmám.

Stát nemluví do kultury, církve jsou samostatné

Kultura byla, je a bude součástí historie národa. Její vývoj je stejně přirozenou součástí života lidí jako každá jiná oblast. Považovali jsme za škodlivé, když se stát pletl do kultury nad rámec například péče o národní kulturní dědictví.

Jednotlivé součásti kultury už neohýbáme pod tlakem politických kulturních komisí. Nezávislost kultury vidíme v tom, že lidé sami – ne politika vypsaných grantů – rozhodují, o co mají skutečný zájem.

Respektujeme církve jako důležitou součást kulturní historie našeho národa a podporujeme jejich pokračující odluku od státu jako pokračování nové, nezávislé spolupráce.

Životní prostředí konečně nepodléhá aktivistům

Tak jako všechno, i péče o životní prostředí začíná v první řadě u každého z nás. Naše republika je nádherná. Leží uprostřed Evropy, je plná lesů, zeleně, řek a zvířat. Ale také a zejména lidí.

K zásahům do přírody přistupujeme šetrně. Přesto jsme nikdy nezapomněli na to, že životní prostor musí sloužit především nám, lidem. Odmítli jsme šíření paniky a snahy o mnohdy umělou ochranu přírody jen proto, že na ní úzká skupina vydělávala prostřednictvím projektů za veřejné peníze.

Náš stát už není dojnou krávou pro účelové neziskovky

Neziskovky už nefungují tak, že by pracovaly v oblastech, kde selhával stát, a zároveň čerpaly od státu peníze. Vážíme si dobročinnosti lidí a firem, pokud se rozhodnou ze svých peněz odpovědně pomoci potřebným. Takové chování je hodno úcty a respektu a podporujeme ho jako základ skutečně neziskové práce.

Veřejné peníze všech už ale nejsou přes neziskovky zneužívány k prosazování politiky vlády. Prosadili jsme maximální možnou nezávislost neziskových organizací na veřejných penězích. Pomoc potřebným je tak opět přirozená – není už vynucená neziskovými lobbisty, kteří vytvářeli problémy tam, kde nebyly, jen proto, aby mohli čerpat z dotací.

Lidé mají šanci podílet se na důležitých rozhodnutích sami

Prosadili jsme možnost lidí rozhodovat o důležitých věcech prostřednictvím referend. Ta nejsou zneužívána na věci, kvůli kterým si lidé ze svých daní platí politiky, aby spravovali veřejné záležitosti.

Závazná všelidová hlasování se stala důležitou součástí rozhodovacích procesů tam, kde se jedná o budoucnosti země i pro příští generace. Nikdy se však nehlasuje o soukromém majetku, který je hlasováním nedotknutelný.

Média jsou konečně nezávislá na státu

Média byla ovlivňována státní politikou. Ve veřejnoprávních médiích jsme byli nuceni vysílat určité nemalé procento pořadů, jejichž tvorba byla ovlivněna například politikou Evropské unie.

Místo prostého férového zpravodajství byly lidem předkládány politické výklady toho, co se stalo a proč, čímž byl ovlivňován názor ve společnosti. Existovaly dokonce oficiální seznamy médií, k nimž byl lidem ztížený přístup.

Dnes už žádný takový seznam zřizovaný státem nebo neziskovými organizacemi, placenými z veřejných peněz všech, který by označoval pohodlné a nepohodlné zdroje informací, není. Lidé mají právo na jakékoli informace bez toho, aniž by jim kdokoli diktoval, které jsou dobré a které ne. Neexistují žádné politické kvóty na povinné vysílání jakýchkoli pořadů. Lidé si platí za to, co sami sledují.

Veřejné peníze nás všech nemizí v tunelech a opravdu slouží

Všechny koruny, se kterými stát hospodaří, pocházejí od nás, občanů České republiky. Buď je vybral na daních, nebo si je půjčil. My a naše děti za ty staré půjčky ručíme.

Podobně jako lidé, rodiny nebo firmy, ani stát už nežije pořád na nový dluh. Rodiče mají předávat dětem republiku zdravou a v dobré kondici. Nezadlužujeme nově budoucí generace, abychom se my teď chvíli měli lépe. „Společné“ peníze, se kterými právě hospodaříme, stát používá spravedlivě a efektivně – jako řádný hospodář.

Směřujeme k přirozeně vyrovnanému státnímu rozpočtu a splácíme staré dluhy, které udělaly vlády před námi. Výjimkou jsou přírodní katastrofy, válečný stav a podobné mimořádné události. Přestože to opravdu nebylo jednoduché, protože staré struktury měly obavy z toho, že přijdou o své letité zdroje příjmů a házely nám klacky pod nohy, vyšla nám nakonec i reforma daní. Ale skutečná reforma, nejen drobné úpravy starého systému.

Prosadili jsme nízké a jednoduché zdanění – pro všechny stejné a co nejspravedlivější. Problémem totiž nebylo, že by stát na daních dříve vybral málo peněz, ale to, jak s nimi zacházel. Čím více stát projedl, tím méně zbylo lidem, kteří peníze vydělali.

Nyní máme republiku nezávislou na jiných, ale také co nejvíce nezávislých občanů a firem na státu.

Zajistili jsme energetickou bezpečnost a prosperující průmysl a obchod

Blahobytu a rozvoje jsme nedosáhli složitými státními zásahy a navazováním na politiky minulých vlád. Ty si pro podporu z peněz všech vybíraly jen některé subjekty, na kterých měli politici osobní zájem a profit. Za úspěchem vždy stáli a stojí občané – malí a střední podnikatelé a živnostníci, soukromé podniky a soukromé peníze.

Zaměstnavatelé, zaměstnanci a živnostníci vytvářejí nové hodnoty, a my k nim proto chováme respekt a úctu. Aby mohli všichni naplno využít svůj potenciál a poctivě a spravedlivě spolupracovat, dopřáli jsme jim více svobody a výrazně omezili zásahy státu. Nyní máme konečně nezávislý soukromý sektor, kde vládne zdravá konkurence a soutěž – bez veřejných dotací, které vedly ke korupci a neférovému zvýhodňování.

Dnes už stát nezasahuje do využití soukromého majetku a každý živnostník, podnikatel a firma si rozhodují o tom, jak a pro koho budou jejich provozovny využívány. Bylo to náročné, stáli jsme proti velké přesile, ale vyšlo to. Značné úsilí si vyžádalo také zajištění naší energetické bezpečnosti. Ukončili jsme ideologicky motivované projekty tvorby obnovitelných zdrojů a umožnili jejich další rozvoj na bázi ekonomické výhodnosti.

Energetická politika se řídí reálnými ekonomickými a technologickými parametry a není podřízena zájmům lobbistických skupin, zneužívajících dotované zdroje energie.

Zahraniční sousedé mají respekt k nám a my k nim

Nepodlehli jsme politickému multikulturalismu. Máme vlastní bezpečnou migrační a azylovou politiku, do které nám už nikdo nemluví, a ze které si vzali příklad ostatní země, kde snahy o umělou integraci jiných nesourodých kultur selhaly.

O naší zahraniční politice se rozhoduje u nás, ne pomocí politických hlasování jiných států za našimi hranicemi. Spolupracujeme mírově s ostatními zeměmi, protože mezinárodní obchod a spolupráce jsou prospěšné pro všechny strany. Také už nevyvážíme náš pohled na uspořádání společnosti a státu do jiných částí světa jako jediný správný.

Respektujeme suverenitu ostatních států, ale nezapomínáme na to, že i my jsme suverénní země, a že efektivní ochrana nezpochybnitelných hranic dělá dobré sousedy. Při politických dohodách máme vždy právo veta.

Pomáhat v zahraničí je záslužné, ale děláme to až v okamžiku, kdy sami nemáme v České republice občany, kteří potřebují pomoc. Bylo by totiž oslabením nás samotných, kdybychom pomáhali jiným a nebyli dostatečně silní a soběstační v postarání se o lidi u nás.

Odešli jsme z EU a úspěšně spolupracujeme s dalšími státy a společenstvími

Naším cílem byla svobodná, nezávislá, suverénní a prosperující Česká republika, která bude mít ve světě respekt. Na kterou budou moci být občané hrdí a ve které budou v bezpečí žít své spokojené životy. Podařilo se nám o takové vizi přesvědčit dostatek lidí u nás. Většina námi prosazovaných postojů však byla v rozporu se společnými politikami Evropské unie – naši vizi nešlo uskutečnit, dokud byla Česká republika členským státem EU.

Protože se Unie ze své podstaty nedala reformovat, prosadili jsme konání referenda o Evropské unii a vystoupení naší republiky z EU. Podobná referenda probíhala a probíhají i v dalších členských státech EU. Zachovali jsme nezávislou měnu – českou korunu. Teď spolupracujeme se státy ze všech světových stran a s mírovými společenstvími na základě vzájemně výhodných smluv.

Tato úspěšná a svobodná spolupráce je nezávislá na většinovém hlasování za našimi hranicemi, které nás dříve brzdilo. Můžeme si to dovolit. Česká republika leží v srdci Evropy, má strategickou polohu a v historii byla často předmětem prosazování zájmů zahraničních mocností, ať z východu nebo západu. Dokázali jsme se cizím vlivům ubránit.

Dnes si rozhodujeme o našich záležitostech sami a máme možnost zvolit si, co pro sebe považujeme za nejlepší. Bodujeme také v kvalifikované pracovní síle, skvělé dopravní síti a stabilní ekonomice. Česká republika a lidé, kteří tu žijí, se stali v mnoha oblastech příkladem pro ostatní.

Tip: Náš návrh Ústavního zákona o referendu o členství České republiky v Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů.