window.dataLayer = window.dataLayer || []; function gtag(){dataLayer.push(arguments);} gtag('js', new Date()); gtag('config', 'UA-43482745-12');
Glosa: Výroční zpráva o hospodaření České televize v roce 20162018-04-12T14:23:21+00:00

Project Description

Glosa: Výroční zpráva o hospodaření České televize v roce 2016

V tomto komentáři, resp. částečné analýze Výroční zprávy o hospodaření České televize v roce 2016, nejde o to, abychom podrobně rozporovali nám předkládané a do detailů zpracované tabulky s mnoha údaji (jistě ve výsledcích koexistentních a nominálně správných), ale abychom se pokusili najít souvislosti za těmito údaji, abychom hledali srovnání těchto údajů v kontextu celé České televize, a to zejména v oblasti vývoje a výroby pořadů. Abychom vyvolali diskusi nad těmito závěry a dospěli i k některým doporučením.

Obecné poznámky: Při podrobném pročtení této Výroční zprávy (dále jen VZ), zjistíme, že stále přetrvává kvantita nad kvalitou, tedy alespoň co se relevantních a stručných informací týká. Stále vzniká dojem, protože je tomu tak u všech VZ České televize, že ten kdo je má posoudit a především zkontrolovat a na základě kontroly objektivně rozhodnout (na to nesmíme zapomínat – jde o jedinou smysluplnou kontrolu tohoto veřejnoprávního média), je již předem „zastrašován“ počtem stran textu a pro laiky i mnoha termíny a čísly, kterým nemůže v souvislostech, bez odborné pomoci (sic!), porozumět. V této souvislosti by bylo vhodné, aby poslanec-zpravodaj předkládal nejen „své“ stanovisko Volebnímu výboru, ale i soupis týmu poradců, se kterými k tomuto stanovisku došel.

Ano, všichni víme, že by bylo správné, aby Česká televize (dále jen ČT), když funguje jako normální firma, měla i srovnatelné podmínky provozu – tedy možnost odpočtu DPH. Ale je skutečně nutné to vkládat do textu, kdykoliv se to jen trochu tematicky hodí? Stačil by přeci v úvodu přehled headlinů se stručným úvodem do problematiky a hned by pár stran ubylo.

Také je naprosto zbytečné aby nám, např. v úvodu této VZ, společnost Ernst & Young Audit, s.r.o. na několika stránkách popisovala svou metodologii, s kterou přistupovala, samozřejmě „odpovědně“, k auditu hospodaření ČT. Zbytečné je to ze dvou důvodů. Add 1 je tato společnost jediným stálým auditorem těchto VZ (o hospodaření) za uplynulý mandát generálního ředitele Petra Dvořáka a tak to snad již není nutné (jedině pokud by došlo k nějaké auditorské revoluční změně). A add 2 – jsme snad ve třetím tisíciletí a všichni, kdo se poblíž těchto VZ nacházejí, by snad měli být dostatečně počítačově gramotní! V tomto případě by místo několika stran naskenovaného textu stačilo uvést: Obecné podmínky firmy EY Audit jsou na webu…atd.

Je zde také několik, jak to nazvat a neurazit, snad perel jako je úvodní tabulka na straně 13 – Vyrobené hodiny na zaměstnance (pokračování na str.50). Já tuším, kam tento výplod směřuje, ale zkuste si jiný příklad z praxe (např. vyrobená kostka másla v závislosti na počtu zaměstnanců v mlékárně) a zjistíte o jakou absurditu, která o ničem nevypovídá, se jedná. Navíc zde chybí poměrně zásadní údaj – o jaké zaměstnance jde. O všechny zaměstnance ČT nebo jen o pracovníky spojené s výrobou pořadů?

A když jsme u zaměstnanců. ČT nedávno medializovala novou Základní organizační strukturu k 1.1.2018 a to pod populistickým sloganem – „ČT zjednodušuje manažerskou strukturu“ a také jako  „snížení počtu ředitelů“ na osm (v managementu) + 2 (ředitelé studií v Ostravě a v Brně). No, není to tak úplně pravda. Když si novou strukturu řízení v ČT prostudujete, zjistíte, že se tam vyskytují i další ředitelé jako např. ředitelé jednotlivých programů včetně programu ČT Sport (ono se to už nejmenuje ČT4?). Nebo nově jmenovaný ředitel techniky pod zřejmě „velkoředitelem“ Techniky a provozu. Systém v tom nehledejte. Žádný tam není.

Důležitá poznámka: V České televizi stále existují dva druhy peněz/nákladů na výrobu pořadů (nejen) – tzv. externí – to je ta reálná měna vydávaná ČNB,  kterými se platí vše v platebním styku se světem mimo ČT a tzv. interní peníze/náklady, které slouží ad jedna k oceňování interních výkonů „strojů a lidské práce“ a ad dvě, což je pro tento druh dokumentu zásadnější, jako nominální vyjádření (nepřesně bártr) pro různé společné projekty ČT a externích dodavatelů/spolupracovníků jako jsou např. společné výroby, koprodukce, charitativní projekty apod. V třetím tisíciletí zjevný anachronismus. Takže v úvodu VZ chybí podobné stručné vysvětlení a, jak dále zjistíme, i tabulky interních nákladů úplně!?

Hlavní body      

Na začátek, abychom byli aktuální, jedno porovnání – dobové projekty jejichž rozpočty v externích nákladech přesahují 100 miliónů Kč (např. Mattoni a nověji – 2017- koprodukce Marie Terezie) vs. 331 mil. Kč  – jako rozpočet na celý rok 2016 na výrobu pořadů Redakce zpravodajství (bez agentur + cca 55 miliónů Kč), tedy veřejnoprávního Zpravodajství (ať už si o něm myslíme cokoliv) . Zajímavé srovnání.

Poznámka:  K čemu je povinné zveřejňování smluv ve státním Registru smluv, když se po otevření příslušného dokumentu ČT nedozvíte, za která díla ty miliony korun z peněz koncesionářů ČT zaplatila? Předměty smluv jsou totiž začerněny a tak lze jen spekulovat, kolik který projekt stál. Vskutku veřejnoprávní počin!

A můžeme ve srovnáních pokračovat  – skoro miliarda korun českých na roční rozpočet Redakce sportu včetně vysílacích práv – Olympiáda-neolympiáda? A tak je tomu několik posledních let! Otázka tedy zní: Je Sport na ČT důležitější než veřejnoprávní Zpravodajství? A při pohledu na čísla  ve Výrobním úkolu ČT 2016 – i než všechny ostatní žánry (viz. první tabulka na str.40)?

Dlouhodobě utrácených necelých 500 mil. Kč na nákup sportovních autorských práv (viz. tabulky na str. 37 a 38) není jen  naprosto přemrštěná částka, ale v jejím důsledku dochází k poškození veřejnoprávních koncesionářů a především k porušování Zákona o ČT, na které pravidelně upozorňují i právem naštvaní diváci „veřejnoprávního sportu“ (sic!).

Vysvětlení: Vzhledem k tomu že gró přímých přenosů sportovních akcí se koná o víkendech, resp. o prodloužených víkendech, řeší se „nedostatek vysílacího prostoru“ na ČT4 přesunutím sportovních eventů na ČT2 a dále pak na tzv. stream, což je živé internetové vysílání ČT. Potud to vypadá jako skvělá služba veřejnoprávnímu divákovi. Ale není tomu tak…

Pokud k tomuto dochází, tak některé pořady divák může sledovat nebo „dokoukat“ pouze online a zvláště pak k jejich závěrům (kde jde, u sportu, o poměrně důležité údaje – totiž o konečné výsledky!), ale i celým pořadům nakoupených za „jeho peníze“ se už nikdy nemusí „dostat“.

Navíc, vzhledem k tristnímu pokrytí ČR vysokorychlostním internetem (cca 80% domácností má maximální internetové připojení o rychlosti do 10Mb/s!), je dost pravděpodobné, že se k pořadům vysílaným pouze online nedostane vůbec a pokud ano, tak v naprosto „nekoukatelné“ kvalitě. Veřejnoprávní koncese platící divák má totiž právo sledovat pořad obvyklými a v Zákoně danými cestami šíření kvalitního televizního signálu (zjednodušeně řečeno), mezi které rozhodně streamování nepatří. A i kdyby patřilo, tak koncesionář není rozhodně povinen si ze svého připlácet vysokorychlostní internet a dokupovat HW případně SW! A to úplně pomíjím nemalý segment koncesionářů, pro který to může znamenat i technický resp. edukační problém.

Podtrženo sečteno – pokud by se rozpočet na nákup vysílacích práv pro Redakci sportu snížil v průběhu dalších let pod cca 200 mil. Kč lze předpokládat, že by se dostala ČT i do souladu nejen se Zákonem, ale i se svými platícími diváky. Podle poslední vývoje (viz. zimní Olympiáda, Liga mistrů atp.) lze předpokládat, díky tlaku komerčních subjektů, že se tak stane evoluční cestou, která však může být nejen dlouhá, ale i velmi drahá.

Posledním souvisejícím údajem (viz. výše) je informace (např. tabulka na str.18) o tom s jakými prostředky jednotlivé veřejnoprávní televize v Evropě hospodaří. V této souvislosti je zajímavé, že bezesporu nejbohatší Německo nemá samostatný veřejnoprávní sportovní kanál! Naopak – její odpovědní dramaturgové a koordinátoři vysílání, přes zjevný nadbytek prostředků na výrobu pořadů, rozdělují sportovní eventy mezi ARD a ZDF a vždy je dovysílávají dokonce. Řečeno polopaticky – za peníze koncesionářů nakoupená práva, pečlivým plánováním dávají divákům komplexní produkt a ne zmetek jako ČT4.

Tabulky a jejich vypovídací hodnota. Strana 19. Zde by bylo nanejvýš přínosné, aby podobně transparentně ČT předložila tabulku, kolik a v jakém poměru je ve vlastní výrobě obsaženo Zpravodajství a sport, kolik tedy zbývá na ostatní „kulturní“ kanály a kolik je, ve vztahu k nim koprodukcí a společných výrob. Tabulky na stranách 47 až 50 nám sice dávají částečné odpovědi, ale ne vyčerpávající.

Strana 20 nahoře. Vzhledem k výše napsanému o vysílání Sportu na ČT, by bylo zajímavé znát metodologii vzniku této tabulky – tedy – jsou tam i pořady, mající premiéru i na streamu? A jaká je struktura pořadů podle žánrů – výrobní úkol ČT (viz. str.40) leccos napovídá, že? Takto dochází k matení hodnotitele a kontrolních orgánů (viz. text pod tabulkou).

Strana 20 dole. Je-li údaj o struktuře příjmů ČT pravdivý a zde není nutné ČT podezřívat, pak je jasné, že tolik diskutovaný příjem z reklamy a sponzoringu je „marginálií“ (viz.tabulka výnosů str.35) a bylo by ho možno úplně zrušit. Tedy – ČT by do budoucna nevysílala reklamu ani sponzoring (také viz. údaje na stranách 42 a 43), kromě promile odůvodněných veřejnoprávních projektů. Zde by bylo dobré toto specifikovat a vznikla by jistě zajímavá diskuse, je-li např. fotbal veřejnoprávní sport hodný výchovy našich dětí. A také by konečně mohla začít naše veřejnoprávní televize vysílat své pořady přesné podle naplánovaného programu – pro veřejnost v digitálním vysílání tzv. EPG! Ubylo by stížností a zajisté přibylo platících spokojených diváků.

Na straně 69 je potvrzen výrok „nezávislé“ auditorské firmy – „bez výhrad“.  Nu, těžko uvěřit.  Ti pracovníci ČT, kteří se kdy vůbec s auditory potkali, jistě ocenili jejich „erudici a orientaci v problematice segmentu výroby pořadů v ČT“. Některé konkrétní případy „auditu v místě“, se staly již téměř městskými legendami. Abychom byli spravedliví, týká se to všech auditorských subjektů, které kdy audity v ČT páchaly. Výjimkou z pravidla byl tzv. forenzní audit za GŘ Balvína, který – světe div se – konkrétně pojmenoval řadu systémových selhání (např. v odd. Obchodu). Po tomto auditu se sice nic podstatného nestalo – na to byly klientelistické vazby příliš silné, ale byl to audit, který nebyl pouze pro forma. Problémem samotného auditu je, že si ho objednává a platí auditovaný subjekt. Pak platí pouze to, že auditor „objeví“ pouze ty problémy, ke kterým byl obratně „nasměrován“.  Jakžtakž „nezávislý“ audit by mohlo objednat např. Ministerstvo financí (a jeho kontrolní orgány) anebo NKÚ – který je, ale kdoví proč z kontroly ČT vyjmut. Za připomenutí stojí, že audit za současného GŘ zpracovává stále stejná firma. No comment…

Závěrečné přílohy VZ jen dokola opakují již dříve uvedené. A následuje znovu to samé, tentokrát v podání „kontrolního“ orgánu ČT, tedy Rady ČT a orgánu Vnitřního auditu. Uvozovky jsou zde zcela jistě namístě.

Causy pod čarou

Historicky není a nebylo ve Výročních zprávách ČT kontrolním orgánům a především veřejnosti prezentováno, v jakém stádiu řešení jsou letité kauzy typu seriálu Poslední z Aporveru (evidentní liknavé nakládání s veřejnoprávními finančními prostředky na výrobu pořadu od samého začátku) nebo například naprosto skandální kauza manželů Zelenkových, ve které šlo o mnohamilionové podvody ve správě autorských práv. Dále chybí údaje jaká je průběžná resp.konečná vyčíslená škoda. Přestože výše zmíněné případy vznikly ještě za minulých generálních ředitelů, měla by se jimi VZ a následně nejen kontrolní orgány obšírněji zabývat, neboť za nimi lze naprosto jednoznačně identifikovat viníky z managementu ČT, kteří dodnes na svých postech působí! Je to o to závažnější, že v těchto případech jde o systémová selhání a není tedy vyloučeno, že k nim může docházet i v současnosti.

Petr Jahn
mediální konzultant

Praha, 12. dubna 2018