Jsou jen dvě cesty

22. 5. 2019Článek

V pátek a v sobotu v České republice proběhnou volby do Evropského parlamentu. 21 zvolených europoslanců bude tvořit jen necelá tři procenta ze všech europoslanců v této instituci. Nastavený směr tito europoslanci nebudou mít sílu změnit. Jde ale o jedinečnou možnost podpořit osobnosti a strany, které byste chtěli vidět vyrůst před příštími volbami do Poslanecké sněmovny českého parlamentu.

Integrace EU neskončí

Lisabonská smlouva, která byla jen formálním přepisem navržené a posléze odmítnuté Ústavy pro Evropu, do značné míry změnila Evropskou unii. Sice zavedla formální postup pro opuštění EU (slavný „článek 50“), ale v mnoha oblastech zrušila jednomyslné rozhodování („právo veta“) a nahradila jej rozhodováním „kvalifikovanou většinou“. A v dalších oblastech stačí jedno jednomyslné rozhodnutí představitelů členských států a příště se v té oblasti už bude rozhodovat kvalifikovanou většinou. Je to hezky schované v kapitole o „posílené spolupráci“, viz článek 333 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Jenomže současná Evropská unie je v jakémsi nestabilním polovičním stavu. Částečně jde o spolek států, které si určují svá vlastní pravidla – mají své rozpočty, své daně, své armády. Částečně jde o jeden celek, a to v (mnoha) oblastech, kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou nebo kde jsou pravomoce přímo na centrální úrovni. To se týká například mezinárodních smluv, vnitřního trhu, telekomunikací, sankcí vůči třetím zemím a mnoha dalších oblastí. Každá členská země, kromě těch s trvalou výjimkou (Spojené Království a Dánsko) má za povinnost používat jako své platidlo euro. K tomu jsme se bohužel zavázali už vstupem v roce 2004 a máme (dočasnou) výjimku z povinnosti jej používat. A o zrušení této dočasné výjimky budou kvalifikovanou většinou rozhodovat současné státy eurozóny. V rozhodnutí o zrušení koruny a jejím nahrazení eurem nebudeme mít ani nepatrný hlas.

Nestabilita stavu je krásně vidět na tom, že jen co byla protlačena Lisabonská smlouva (včetně opakovaného hlasování v Irsku), vyvstala potřeba převrátit naruby dříve platný princip. A to sice, že EU nebude za státy řešit problémy s jejich rozpočty a dluhy. To se změnilo v roce 2013, kdy byl změněn článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie (za ČR podepsal Miloš Zeman hned po inauguraci). Důsledkem této změny je Evropský stabilizační mechanismus. Ten se týká všech zemí eurozóny (tedy i ČR, jakmile nám současné státy eurozóny zruší dočasnou výjimku) a budeme se tedy muset účastnit financování rozpočtů méně šťastných či méně zodpovědných států.

Nestabilita je také vidět na zúčtovacím systému TARGET2, ve kterém jiné země eurozóny dluží (ze zúčtovacích vztahů, které by měly být vyrovnávány ihned) Německu téměř 900 miliard euro, tedy přes 22 bilionů Kč. To je asi 16 ročních rozpočtů České republiky. Jen za Německo jako věřitele.

Evropská unie totiž důsledky „sjednocování“ shora řeší záplatami. Akutní průšvih řeší větším průšvihem, který ale přijde o něco později. Protože už jsou do záplatování zatažené i rozpočty států eurozóny i investiční a důchodové fondy (přes podmínky hodnocení rizikovosti investic), jako další jsou na řadě státy, které ještě nemají euro, tedy i Česká republika. No a potom asi přijde na řadu další zdanění občanů v zemích, kde se ještě žije dobře, jako třeba u nás. S tím může přijít další omezování plateb v hotovosti, ale i horší věci.

Představitelé mocných politických sil, které mají zájem na těchto převodech bohatství pro udržení své moci, to dobře vědí. Vědí, že pokud z Evropské unie neudělají rychle centralizovaný stát, který přerozděluje bohatství z produktivnějších regionů (z Německa nebo i od nás) do těch méně produktivních, tak ekonomicky zkolabuje. Tito závisláci na moci proto budou tlačit na stále těsnější integraci především v daňové oblasti (momentálně jde o korporátní daně, tzv. CCCTB) a ve vojenské oblasti (Armáda EU). Tedy v oblastech, kterým zatím nevládnou, aby udrželi svůj vysněný „superstát“. Ale i ten se jednou rozpadne, stejně jako se rozpadlo RVHP nebo Sovětský svaz.

Reforma Evropské unie již není možná, protože pro to by byl zapotřebí souhlas všech členských zemí a jsou takové, kterým větší integrace vyhovuje, protože z ní těží. Blokace v Evropském parlamentu může být účinná jen zčásti, protože v mnoha důležitých oblastech rozhoduje přímo účinnými nařízeními Evropská komise a Rada. A pokud by snad EU-skeptici z různých zemí sestavili většinu, která by chtěla blokovat sestavení Evropské komise, bude tato většina tak silná, jak neúplatní a nevydíratelní budou poslanci potřební pro její zvrácení.

Jediným způsobem, jak zabránit rozplynutí naší identity i bohatství v Evropské unii, je proto vystoupení z Evropské unie. To ale nelze zařídit z Bruselu ani ze Štrasburku. To lze zařídit jen z Prahy, konkrétně z Parlamentu České republiky.

Má smysl hlasovat v eurovolbách?

Ano, má. Ale neočekávejme příliš úspěšné blokování „integračních snah“ českými europoslanci, protože všech 21 českých europoslanců představuje jen necelá 3 procenta ze všech europoslanců. A to je hodně malá menšina. Německo, Francie i Španělsko, které prosazují větší integraci, jsou lidnaté státy a mají europoslanců mnohem víc.

Hlasem ve volbách do Evropského parlamentu však můžeme sdělit svůj názor a podpořit osobnosti a jejich politickou stranu na cestě do českého parlamentu. Tam se odehraje rozhodující souboj.

Vystoupit z EU. A co potom?

Naše Strana nezávislosti České republiky má svoji vizi. Nakolik se nám ji podaří prosadit, záleží na tom, jak budeme úspěšní na naší cestě do českého parlamentu. Pomozte nám už nyní a ukažte, že chcete, aby Strana nezávislosti České republiky získala větší sílu a úspěšně obstála v příštích parlamentních volbách. Dejte nám hlas ve volbách do Evropského parlamentu a my mandáty využijeme jak pro naše posílení, tak pro hledání východisek pro obchodování a další spolupráci s dalšími státy EU v době, kdy už nebudeme v Evropské unii. A když už tam budeme, tak budeme hlasovat proti větší integraci v EU. Pro svobodu a prosperitu naši i našich dětí.

Jsou jen dvě cesty. Cesta ke svobodě v opět samostatné České republice a cesta k přerozdělovací a dotační bídě v Eurounijním superstátu.

Ing. Karel Zvára, Ph.D.

kandidít Strany nezávislosti České republiky do Evropského parlamentu

Naše nejnovější články

Chcete dostávat upozornění na naše nové články?

Pin It on Pinterest