Hrátky s grafy

| 22. 3. 2019 | Článek

Nedávno jsem publikoval článek, ve kterém jsem srovnával export České republiky do zemí Evropské unie (zvlášť EU-15, EU-25, EU-27 a EU-28) a do zbytku světa. Včera jsem také zhlédl film Pryč z EU, který pro Centrum nezávislosti České republiky vytvořil Stanislav Brunclík. Na tento film reagoval, mezi jinými, také pan Ladislav Miko. A to není jen tak někdo. Byl ministrem životního prostředí České republiky ve Fischerově vládě, působil v Generálním ředitelství Evropské komise DG SANTE a od počátku roku 2018 je vedoucím Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Proto si dovoluji reagovat nejen komentářem na Facebooku, ale i panu Mikovi věnovaným článkem.

Chtěl bych v tímto článkem ukázat, proč považuji princip uvádění podílů (např. exportů do zemí EU z celkových exportů) za mnohem férovější než uvádění absolutních hodnot exportů v běžných cenách.

Film Pryč z EU uvádí celkový export České republiky do EU-15, tedy do členských zemí, které byly v Evropské unii před 1. květnem 2004. Proč? Protože srovnává export do nich předtím, než Česká republika vstoupila do EU (rok 2003), přelomový rok (2004) a zatím poslední rok (2018).

Hlavní důvody pro uvádění podílů namísto hodnot v běžných cenách jsou dva:

  1. Běžné ceny jsou ovlivněny měnou, ve kterých je export uváděn. Každý dobře ví, že jedna koruna v roce 2018 není stejná jako jedna koruna z roku 2004, natož třeba z roku 1990. V současném měnovém systému (tzv. fiat money, tj. systému bankovnictví částečných rezerv) centrální banky cílují inflaci. I Česká národní banka to dělá. Snaží se, aby peníze ztratily každý rok část své hodnoty. Meziroční inflace byla v roce 2018 2,1 %, v roce 2014 jen 0,4 %, ovšem v roce 2008 6,3 %. Od roku 2002 do roku 2018 se ceny celkově zvýšily o více než 36 %. Porovnávat hodnotu z roku 2003 a z roku 2018 tedy není správné, pokud nedojde k tzv. „odúročení“ (denominaci).
  2. Ekonomika jako taková, zvlášť Česká po transformaci 90. let, se vyvíjí. Roste produktivita práce, z velké části díky novým technologiím a automatizaci. Roste tedy nejen hrubý domácí produkt, ale také exporty (i importy).

Chcete graf s objemem exportů, a ne s podílem? Máte jej mít. Pokud ovšem chceme porovnávat čísla, měli bychom být poctiví. Musíme tedy provést denominaci hodnot na stejný základ (tj. na hodnotu v konkrétním roce, např. 2002, který předchází prvním údajům o exportu) a zároveň uvádět i hodnotu celku. V případě exportu tedy hodnotu všech exportů (do celého světa) za dané roky. To jsem udělal (použil jsem data o exportech za dané roky z databáze ČSÚ) a výsledek zobrazuji v následujícím grafu. Modrá plocha představuje exporty do zemí EU-15 a oranžová plocha celkové exporty.

Nominální hodnota (v cenách roku 2002) exportů do EU-15 v roce 2003 byla 956,480 mld. Kč, celkových exportů potom 1 369,560 mld. Kč – a to Česká republika ještě nebyla členským státem Evropské unie. V roce 2018 činila nominální hodnota exportů (v cenách roku 2002) do EU-15 2 057,372 mld. Kč a celkové exporty (opět denominované, abychom nesčítali jablka a hrušky) činily celkem 3 219,490 mld. Kč. Pokud máte kalkulačku, můžete si ověřit, že údaje pana Brunclíka uvedené ve filmu „sedí“.

Příklad zavádějícího grafu poskytla v debatě o brexitu Česká televize (ČT24, 21. března 2019 v cca 20:45). Moderátor diskuse sice uvedl, že podíl exportu ze Spojeného království do jiných států Evropské unie poklesl (a to o mnoho procentních bodů), ale hned poté promítl graf (viz níže), který vyvolává dojem, že Spojené království a další státy EU obchodují čím dál intenzivněji.

Prezentace pravdivých údajů často umožňuje tomu, kdo je předkládá, aby vytvořil dojem, jaký si sám přeje. Neskákejme jim na špek.

Ing. Karel Zvára, Ph.D.

člen Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Chcete dostávat upozornění na naše nové články?

Pin It on Pinterest