Hodný strejda Brusel staví naše školy, děti

| 2. 9. 2019 | Článek

Stále dokola omílané téma evropských dotací se již pro mnohé stává obtížným. Jedni argumentují tzv. čistou pozicí vůči Bruselu, druzí oponují odlivem kapitálu z pobírajících zemí. První na oko souhlasí, ale vyzdvihují veřejný sektor, který by bez dotací z EU nebyl schopen opravit školy, silnice, dětská hřiště, parky a další a další. Druzí pak argumentují destrukcí tržního prostředí. Přátelé se stávají oponenty a oponenti se mění v nepřátele.

To, že za EU dotace opravíme školy, postavíme silnice a zvelebíme parky, je chvályhodné a můžeme jen tleskat. To, že přijetím stejných dotací ztrácíme velkou část vlastní suverenity, je smutné až trestuhodné a příliš potlesku si to nezaslouží. Daří se nám a tak mnozí řeknou: „budiž“. Jenže právě díky těmto dotacím narušujeme přirozenou rovnováhu ve společnosti. Tytéž dotace jsou jen chytrým nástrojem k nenápadné změně doposud fungujícího systému a to by nám – s ohledem na naší nedávnou minulost – lhostejné být nemělo.

Doposud bylo zcela normální, že v určité lokalitě spolu žili občané, podnikatelé a politici/úředníci. Všichni byli na sobě navzájem závislí. Podnikatel dával práci občanovi a občan si vybíral politika. Politik, vědom si toho, že s daněmi od podnikatele hospodaří, s ním musel vést dialog. Náhle se v zaběhlém systému za pomoci nikým nevolené, ale všem nadřazené autority objevily dotace. Soukromý sektor, do kterého z hlediska tržních principů dotace nepatří, protože privilegují jedny produkty před těmi druhými, necháme stranou. Podstatné je, co páchají v sektoru veřejném. Podnikatel odvádí daně skrze státní rozpočet do Bruselu. V Bruselu jsou jeho daně patřičně přebaleny do líbivých dotačních balíčků a putují zpět do původních regionů. Tam už nad nimi mají neomezenou moc jen úředníci. Ti pak chrlí své nápady zaplacené daněmi podnikatelů a bojují o co největší množství občanů, kteří tleskají a volí.

Během Sametové revoluce jsem svými klíči vyjadřoval chuť soutěžit s ostatními v rovných podmínkách. Po vstupu do EU jsem, ač nerad, zvládl soutěžit i s neférovou konkurencí pobírající dotace na mé produkty. Dnes jsme ale ještě dál. Jsme v době, kdy politici v regionech začínají ovládat svá teritoria rozpočty naplněnými z EU dotací. Našimi daněmi financují projekty, u kterých se už nikdo nesnaží počítat jakoukoliv rentabilitu. A co je nejhorší, začínají zmenšovat tržní prostor, ve kterém by se dokázali uplatnit ostatní lidé se svými nápady. Tento prostor obsazují ambiciózní úředníci s vlastní tvorbou. Po městech začínají jezdit bezplatné smartbusy, kterým komerční dopravce nemůže konkurovat. Města pořádají velkolepé coolfestivaly jídla, piva popř. kultury, na kterých dříve vyrostly malé produkční firmy. Jinde by třeba dokázali provozovat skvělá letní kina, ale nemohou. Jejich města už zdarma a pravidelně na budovy radnic promítají…

Asi správně nechápu vymoženosti téhle cool smart doby, ve které se ze správců stávají vládci. Už jsem to jednou zažil a tohle pro své děti nechci. Chci pro ně svět svobodný, čitelný a bez dotací. Svět, ve kterém má každý stejnou příležitost. Svět, ve kterém nehraje roli, jak velké ambice podnikat má ten či onen úředník za dotace vybrané z mých daní.

Jakub Janda

člen Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Přihlásit odběr novinek

Pin It on Pinterest