Fiskální pakt dláždí cestu do eurozóny

1. 11. 2018 | Článek

Poslanecká sněmovna dnes ve druhém čtení schválila tzv. Fiskální pakt. Celým názvem se nazývá Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. Co obsahuje, k čemu je dobrá? Text smlouvydůvodovou zprávu najdete na stránkách Poslanecké sněmovny. Pro pochopení je zapotřebí vědět, co smlouvě předcházelo a na co reagovala. Ano, reagovala. Je totiž z roku 2012.

Smlouva byla jednou z reakcí na tzv. dluhovou krizi v Řecku. Měla zastavit ohrožování stabilnějších zemí méně stabilními zeměmi neúměrným zadlužováním. Ve skutečnosti tak ale uvaluje na signatářské státy, které nesplní ve smlouvě uvedená kritéria, jakýsi rozpočtový protektorát. Smlouva totiž obsahuje i sankci za neplnění smlouvy, kterou může uložit Soudní dvůr a to ve výši 0,1 % hrubého domácího produktu. Aktuálně by taková pokuta v případě České republiky činila cca 5 miliard Kč. To fiskální stabilitě dotčeného státu asi moc nepomůže.

Tak tedy, k čemu nás zavazuje? V současné chvíli k ničemu, protože Česká republika zatím není v eurozóně. Dokonce se přistoupení dá předkládat i jako dobrá věc, protože v současné chvíli umožní zástupcům České republiky účastnit se summitů eurozóny. Sám předkladatel (Ministerstvo financí) uvádí mezi důvody i tento: „Přistoupení ke Smlouvě patří zcela oprávněně mezi prioritní témata vlády v souladu s jejím programovým prohlášením, jež deklaruje mj. záměr vlády být aktivním členem EU. Tento krok pokládáme za velmi důležitý signál vůči našim partnerům v EU v současné době intenzivních diskuzí o budoucím uspořádání EU a eurozóny. Nesouhlas s Fiskálním paktem se v minulosti stal zcela zbytečně výrazem negativního postoje ČR vůči EU, a to zejména v politické rovině.“

Takže jde o to zalíbit se v Bruselu. Dát signál, že Česká republika chce být aktivním členem EU. Je zapotřebí si uvědomit, že Česká republika dlouhodobě plní Maastrichtská kritéria, kromě účasti v systému směnných kurzů ERM-II. Ovšem i když v něm není, dlouhodobě plní i toto kritérium.

Je namístě se obávat, že schválení Fiskálního paktu může být prvním krokem před přijetím eura. Ne snad proto, že by si jej občané České republiky přáli. O přijetí eura (tedy o zrušení výjimky) totiž vůbec Česká republika nebude rozhodovat. O zrušení výjimky ze zavedení eura totiž podle článku 140 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) rozhodují členské státy eurozóny tzv. „kvalifikovanou většinou“, dokonce bez toho, aby se hlasování účastnil stát, o kterém se rozhoduje.

A jakmile nám zruší výjimku na zavedení eura (a nebude záležet na tom, jestli to budeme nebo nebudeme bojkotovat), bude pro nás platit nejen Fiskální pakt (a jeho pokuty), ale i další nebezpečná věc: Evropský stabilizační mechanismus. Ale o něm zas někdy příště.

Další ztráta svrchovanosti (nejen hrozba rozpočtového protektorátu, ale v důsledku vstupu do eurozóny také například ESM) v budoucnosti je příliš vysokou cenou za účast se eurosummitech (schůzích zemí eurozóny), nemluvě o zalíbení se velkým šéfům z Bruselu. Ale známe to všichni: Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají.

Strany, které hlasovaly pro přijetí Fiskálního paktu, je proto nutné považovat za (někdy nepřiznané) podporovatele přijetí eura. Ať říkají co chtějí, promluvil za ně jejich vlastní čin – dnešní hlasování.

Karel Zvára

člen Strany nezávislosti České republiky

Pin It on Pinterest