Daňová svoboda o jeden den dříve

| 26. 1. 2019 | Článek

Dnes zveřejnila společnost Deloitte svůj výpočet dne daňové svobody – letos připadá na 23. června. Den daňové svobody je pomyslné datum, od kterého občan již nevydělává na stát a veškerý příjem už jde do jeho peněženky. Deloitte ho počítá jako podíl celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Je dobrou zprávou, že letos nastane tento zlom o den dříve než v roce 2018. Špatnou zprávou nicméně je, že občan musí pracovat 174 dní, tedy skoro polovinu roku, aby naplnil svoji daňovou povinnost.

Pro srovnání, nejdéle se na stát pracuje ve Francii, celých 209 dní. Výsledek můžeme vidět ve zprávách každý den – mluvím o protestech tzv. „žlutých vest“. Ve Francii bere lidem stát tolik, že už jim nestačí prostředky na úhradu běžných výdajů, a jak je vidět, tak i tradičně socialisticky zaměřeným Francouzům došla trpělivost.

Česká republika patři do horní poloviny zemí EU podle daňové zátěže. Pokud se podíváme mimo EU, tak například Norové pracují na stát o 10 dní kratší dobu než Češi, i když je nám Norsko dáváno za příklad země, kde jsou vysoké daně. Abych ale byl férový, ostatní skandinávské země mají den daňové svobody až v červenci.

To, že se den daňové svobody posunul o den, není možné považovat za úspěch současné vlády. Posun je marginální a spíše je způsoben vývojem ekonomiky. Navíc v roce 2018 byl den daňové svobody nejpozději za celou dobu, kdy je u nás počítán. Dle této metodiky je počítáno od roku 1993 a nejdříve nastal den daňové svobody v letech 1996 a 1998, a to 4. června. V těchto letech tedy pracoval občan pro stát 155 dní, o 19 méně než nyní. Od roku 1998 roste doba práce pro stát, i když samozřejmě byly korekce směrem dolů, ale dlouhodobý trend je jasný.

Jako další zajímavost uvádím, že za první republiky nastával den daňové svobody v únoru. Jistě, jedná se o agregovaný a zprůměrovaný propočet a v absolutních hodnotách nemá moc vypovídací hodnotu, ale trend růstu a srovnání s ostatními zeměmi již vypovídací hodnotu má.

Úleva pro poplatníky, kterou tato vláda slibovala výměnou za drakonické kontroly, se tedy nekoná. Abych ale byl spravedlivý, ta nenastala ani za předchozích vlád. Opět se tedy potvrzuje, že ať vládl v ČR v posledních 20 letech kdokoliv a sliboval cokoliv, reálně pro daňovou úlevu občanů této země neudělal nic.

Opravdu bych se nerad dočkal stavu, který nyní panuje ve Francii. Jsem přesvědčen, že strunu lze napínat jen do určité míry a potom praskne. Jen nevím, jestli toto chápou i ti, pro něž je přerozdělování peněz občanů hlavní mantrou. Proto bych rád konečně viděl v této zemi vládu, která zjednoduší daňový systém a sníží daňovou zátěž.

Ing. Roman Malach

člen Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Chcete dostávat upozornění na naše nové články?

Pin It on Pinterest