Čtěte smlouvy pořádně

| 12. 2. 2019 | Článek

Asi všichni jsme se v životě setkali s různými podvodníky, kteří nalákají na výhodné smluvní podmínky, řeknou jen polovinu pravdy a nechají nezkušeného zákazníka podepsat smlouvy, ve kterých je to napsané celé, třeba na různých místech. Takovým vykukům se běžně říká „šmejdi“. Ale podobně může mnoho lidí naletět i jindy, než když si zrovna objednávají u podomního prodejce levnější elektřinu nebo nové hrnce.

Nemluvím o ničem jiném, než o tzv. „eurosmlouvách“, tedy o Smlouvě o Evropské unii a o Smlouvě o fungování Evropské unie (pozor, od doby publikování konsolidovaného znění se změnil článek 136). Tyto dvě smlouvy tvoří základ tzv. primárního práva.

Když se podíváme do Smlouvy o fungování Evropské unie, v odstavci 115 najdeme toto ustanovení: „Aniž je dotčen článek 114, Rada zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu.“ Skvěle, bez nás se žádná směrnice o sbližování právních a správních předpisů (v tomto případě v oblasti daní) nemůže přijmout. O každé se tedy bude debatovat a za každou ponese náš zástupce svou politickou odpovědnost.

Jenomže když se podíváme do Smlouvy o Evropské unii, konkrétně na článek 48, odstavec 7, zjistíme: „Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie nebo hlava V této smlouvy, že Rada rozhoduje v určité oblasti nebo v určitém případě jednomyslně, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou. Tento pododstavec se nepoužije na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.“

Jde o typický případ, kdy se rozšiřují sdílené pravomoci (tj. ty, které nemůžeme vetovat) jinak, než změnou smluv. Můžete si říci – dobře, ale pro to přece podle toho článku 48 musí náš zástupce hlasovat, tak je to prašť jako uhoď. Já tvrdím, že ne. Protože samotný úkon rozšíření pravomocí (převedení z jednomyslného hlasování na hlasování kvalifikovanou většinou) s sebou nenese obsah, o kterém by se dalo diskutovat. Není jasné, o jaká opatření půjde. Dnes tušíme, že půjde o CCCTB, tedy o sjednocování výpočtu základu pro zdanění příjmů firem. Ale půjde jen o to? Nebudeme brzo muset „kvůli harmonizaci“ platit vyšší daně? Nebude takto příště převedena do hlasování „kvalifikovanou většinou“ třeba jiná oblast?

Tento způsob rozrůstání pravomocí EU umožnila Lisabonská smlouva. Kdokoliv, kdo mluví o tom, že zastaví další nucenou integraci států v Evropské unii, by proto měl alespoň předložit plán pro návrat postavení České republiky před Lisabonskou smlouvu a aspoň připustit možnost, že Česká republika by v případě neúspěchu jeho plánu podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii z EU vystoupila.

Já osobně v možnost reformy Evropské unie již nevěřím. Budu-li mít tu možnost, rád osobně přispěji nejen k vystoupení České republiky z Evropské unie, ale i ke znovunavázání přátelských vztahů s jednotlivými státy a uskupeními států. Vztahů, ve kterých bude Česká republika svrchovaným partnerem a nikoliv dělníkem, který naplňuje zájmy především Francie a Německa. Jejich zájmy totiž nemusejí být nutně stejné jako zájmy České republiky.

Ing. Karel Zvára, Ph.D.

člen Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Chcete dostávat upozornění na naše nové články?

Pin It on Pinterest