Čína nebo Taiwan? Rozum nebo štěstí…

| 23. 6. 2020 | Článek

Rozum se vytrácí a nám brzy nezbude, než se spolehnout na štěstí. Na komunální politiky už navázala vyšší liga a v zájmu vlastních sobeckých politických bodů se naši zákonodárci začínají předhánět v bizarnostech.

Jan Werich před dlouhou dobou napsal poučnou povídku Rozum a štěstí. Je tak poučná, že by se veřejně mohla číst nahlas a některým našim politikům ale i novinářům dvakrát i vícekrát. Možná by pak v boji za vlastní identitu a senzaci nepůsobili plošné škody, které se jen těžko budou napravovat.

Nechci, aby si někdo z čtenářů myslel, že straním jedné či druhé straně, tak se pokusím o zcela pragmatické vysvětlení toho, zda je bližší košile, či kabát a zda je rozumné stranit trpaslíkům, kteří to po nás nežádají na úkor obrů, se kterými zatím dokážeme vyjít.

První, kdo začal naplno poškozovat náš zahraniční obchod, byl primátor hlavního města Prahy. Ale jemu by to člověk snad i odpustil. Ten totiž kazí, na co sáhne a ani chovat se neumí, takže tam už asi nezbývá, než to vydržet a jak se říká ve hře Divadla Járy Cimrmana, pak přijde mladší a to bude švihák…

Horší to však je se směřováním naší horní komory. Tam už by ta absence rozumu mohla mít zásadní vliv. Náš pan předseda Senátu se přes noc stal hrdinou určité skupiny obyvatel, protože se nebojácně postavil asijskému draku tím, že se chystá na návštěvu asijského tygra. Ani na tom by nebylo nic špatného, kdyby to nebylo v rozporu s naší oficiální zahraniční politikou a zároveň se to na truc nepříčilo vůli onoho draka a nehrozilo tím velké poškození našich vzájemných obchodních vztahů.

A teď v číslech, použiji ty za rok 2019.

Čína je naším 2. nejvýznamnějším obchodním partnerem hned po Německu, a to se saldem zahraničního obchodu téměř 700 mld. Kč, což je zhruba 12,5 % našeho HDP. Objem zahraničního obchodu s Taiwanem činí pouhých 32 mld. Kč, tedy 0,6 % HDP a je na 32 místě. Zajímavá je i skladba zahraničního obchodu. Cca 98 % objemu zahraničního obchodu s Čínou přispívá k další výrobě, tedy k tvorbě přidané hodnoty, která se ve velké míře reexportuje převážně do zemí EU. A zde se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu. Reexport a další výroba z nakoupených komponentů nebo na dovezených strojích je tím hlavním zdrojem bohatnutí celé naší společnosti, protože právě ta vygenerovaná přidaná hodnota je tím zdrojem bohatství a vyšší životní úrovně nás všech.

Politici, kteří se na úkor těchto ekonomických ukazatelů snaží za vydatného přispění některých novinářů pouze zviditelnit, aby zatraktivnili sebe nebo své domovské politické strany svým nezodpovědným chováním, mohou poškodit paušálně nás všechny. Dojde-li totiž k jakémukoliv omezení zahraničního obchodu s naším 2. nejvýznamnějším obchodním partnerem, bude to mít fatální důsledky pro nás všechny. Naopak dojde-li k výpadku s 32., u kterého více než 20 % salda tohoto obchodu činí dovoz spotřebního zboží, tedy zboží bez růstového potenciálu, je to smutné, ale dá se to přežít.

Tihle všichni, které opustil zdravý rozum a spoléhají jen na štěstí, co by trumf vytahují nenaplněné zahraniční investice Číny u nás a potenciál stejných investic ze strany Taiwanu. A právě tady je také třeba přestat lidem lhát. Blahobyt a peníze se získávají ve vyspělém světě jen prací.

Nikdo z nás nezbohatne tím, že se do domu, kde bydlí, nastěhuje bohatý člověk. Zbohatne jen tím, když bohatému člověku výhodně prodá buď zboží nebo službu. Stejné je to s mediálně politickým všelékem zvaným „zahraniční investice“. Ano, přinášejí sekundární profit, ale zároveň nemusí. O tom, zda z takové investice bude profitovat i náš stát, rozhoduje pouze a jen majitel firmy, která u nás investovala. A ten to ve sto procentech případů dělá jen proto, aby se mu to vyplatilo. Ze zahraničního obchodu různými formami však profitujeme my všichni a bez jakýchkoliv podmínek.

Jakub Janda

člen Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Přihlásit odběr novinek

Pin It on Pinterest