Černá a bílá: Mělo by Česko také odejít z Unie?

| 3. 2. 2020 | Článek

Británie opouští koncem týdne Evropskou unii. Češi patří vedle Britů k největším euroskeptikům. Nebylo by tedy i pro nás výhodnější jít vlastní cestou?

Text je reakcí na tento stejnojmenný článek, který vydal Denik.cz 29. 1. 2020.

Mělo by Česko také odejít z Unie?

Správně položenou otázkou by mělo být: Měli by mít Češi stejné právo jako Britové a sice sami si rozhodnout, zda v unii být, či nebýt? A odpověď bez zbytečných bílých ANO a černých NE by měla znít: Jednoznačně ANO.

Proč: Protože svoboda volby je základem demokracie. Charakter našeho národa je zcela odlišný od charakteru Britů a tudíž není nejmenší dojem k manipulativním srovnáním. Jestliže jsme byli jako národ 13. a 14. 6. 2003 dostatečně svéprávní a sebevědomí k tomu, abychom v referendu hlasovali o vstupu, měli bychom mít stejné právo k hlasování o vystoupení. Námi zvolené elity sledují své osobní ekonomické a mocenské zájmy, my jsme je ve volbách pověřili pouze správou naší země v náš prospěch, ne projektováním naší budoucnosti. O té máme jednoznačné právo si rozhodnout prostou většinou sami.

Brusel nám bere samostatnost

ANO: Asi sedmdesát procent zákonů, které schvaluje parlament, jsou evropské zákony, které jsou diktovány Bruselem. Když Česko do Unie vstupovalo, byla ještě spolkem suverénních států. Od té doby se změnila v superstát, který rozhoduje o všem důležitém. Silnější země, zejména Německo a Francie, mu mohou čím dál tím víc vnucovat svou vůli.

NE: Evropské právo společné pro všechny země Unie se týká hospodářství. Sladění ekonomické legislativy je nutné kvůli společnému trhu a svobodě pohybu občanů i kapitálu. Česko je zcela samostatné v tom nejdůležitějším. Vypisuje vlastní daně, řídí svou armádu a policii. Nikdo mu nevnucuje žádná pravidla ani v sociální oblasti či ve školství. Země je tedy plně suverénní.

Jakub Janda: Realita je taková, že EU řídí prostřednictvím svých orgánů všechny oblasti života v členských státech vyjma společné obranné politiky, tu si většina zemí řeší samostatně vlastní armádou a členstvím například v NATO. Obdobně to ale neplatí například u policie, tu si zatím každý stát sice řídí sám, ale její část je zapojena v evropských pracovních skupinách na činnostech ve prospěch celé EU a zároveň EU vytváří evropské policejní struktury, nesloužící jednotlivým zemím, ale celé EU, jako například Frontex.

Výkonným orgánem EU odpovědným za předkládání a implementaci evropského práva do právních řádů jednotlivých zemí je Evropská komise. Mezi komisaři jsou komisaři pro oblast sociálního práva, soudržnosti a reforem, zdraví, spravedlnosti, rovnosti, vnitřních věcí, či evropského způsobu života nebo zelené dohody pro Evropu. Už z definice těchto resortů, za které je každý jednotlivý komisař odpovědný, je patrné, že řeší veškeré otázky života člověka a společnosti, nejen otázku volného trhu, pohybu osob a kapitálu.

Český národ i jazyk se rozpustí

ANO: Ideologové Bruselu považují ve všem národním hrozbu pro mír. Chvályhodná snaha zabránit další světové válce vedla k sociálnímu inženýrství. Všem lidem je vnucována stejná ideologie politické korektnosti. Nejde ale jen o vědomý vliv evropského ústředí. Všudypřítomná angličtina a americká kultura zatlačují národní jazyk a kulturu. V prostředí kosmopolitní EU není možné se tomu bránit.

NE: Nejdůležitějším heslem Unie je jednota v rozmanitosti. Není to fráze. Evropské úřady finančně i jinak podporují například místní jídla a nápoje, ochrannou známku dostávají i krajové zvyky. Už jen to, že všechny jazyky členských států jsou v Bruselu úřední, svědčí o úctě i k těm nejmenším. Země mají všechny možnosti hájit svou řeč před anglickou expanzí, jak to dělá třeba Francie nebo Maďarsko.

Jakub Janda: Rozhodně lze souhlasit s tím, že heslem Unie je jednota v rozmanitosti. Otázkou však zůstává, zda tato jednota v rozmanitosti je pro Evropu prospěšná a zda toto sociální inženýrství je přijímáno prostou většinou dobrovolně? Každá unifikace sebou nese obrovský nárůst zbytečné byrokracie a restrikcí a odpor k nim je cítit ve společnosti napříč celou Evropu. Základní rozpor je už ve slovech jednota a rozmanitost a už sama tato jednota, která je vynucována zejména v oblasti sociální (například ve školství inkluze), je v rozporu s tzv. snahou pouze o volný trh a pohyb osob a kapitálu.

Členství se nám nevyplatí

ANO: Častá argumentace, že členství je pro nás hospodářsky výhodné, je mylná. Země sice zatím dostává příspěvky z unijních fondů, ty však jen křiví ekonomiku, jak ukazují četné korupční aféry. Ještě horší jsou všemožné příkazy, zákazy a normy, které brání rozvoji průmyslu, zemědělství i živností. Vyspělejší státy si tak chrání svůj trh a nedovolují nám, abychom je dohnali.

NE: Finanční pomoc Unie je hmatatelná všude kolem nás. Je vidět na opravených náměstích, v rekonstruovaných památkách, na dětských hřištích. Od vstupu do EU získalo Česko přes sedm set miliard korun. Pokud s nimi nedokáže zacházet, je to jen chyba našich politiků a úřadů. Česká vysoce exportní ekonomika navíc těží ze společného trhu, kam míří osmdesát procent vývozu.

Jakub Janda: Prospěšnost účelově podmíněných finančních toků z EU do naší země je přinejmenším diskutabilní. Její přesnou výši nelze stanovit, protože metodika výpočtu je jen souborem teoretických účetně-ekonomických operací. To, že dotace křiví vnitřní trh jednotlivých zemí, je zcela jasné, protože nikdy takováto dotace nedokáže reagovat na spontánní potřebu jednotlivých trhů, které i přes veškerou snahu o unifikaci v rámci celé Unie mají svá lokální specifika. Argument objemu obchodu se zeměmi EU je sice pravdivý, ale obchod dělají lidé a firmy, nikoliv státy, ty mu jsou schopny pouze nastavit překážky. Velmi zavádějící je však tvrdit, že Česká republika je ve svých obchodních aktivitách zejména v okolních zemích závislá na EU. Česká republika – dříve Československo – je jedním ze zakládajících členů WTO, tedy Světové obchodní organizace, jejímž primárním úkolem je dohlížení na rovnost v rámci otevřeného trhu, k čemuž má i nástroje jako Mezinárodní měnový fond či Světovou banku.

Samostatnost je výhodná

ANO: Velká Británie se rozhodla pro vlastní cestu ze tří důvodů. Jednak nechce dál snášet cizí diktát, jednak věří, že sama bude hospodářsky úspěšnější. Chce také regulovat, kdo se do země přestěhuje a zda tam bude moci žít a pracovat. To vše je aktuální i pro Česko. Není důvod, aby ztratilo své hospodářské vztahy, pokud vyrábí dobré zboží. A nic jiného než vzájemný obchod s Unií nepotřebuje.

NE: Británie je ostrovní stát s imperiální minulostí. Je to pátá nejsilnější ekonomika světa. Má nadstandardní vztahy se Spojenými státy i se svými bývalými koloniemi. Přes to odchod z Unie ohrozil celý její politický systém i celistvost. Není pochyb o tom, že hospodářsky bude silně tratit. Pro malou zemi uprostřed Evropy by byl Czexit politickou i hospodářskou katastrofou.

Jakub Janda: Zda je Brexit katastrofou pro Británii nebo naopak výhodou, nelze určit, to ukáže jen čas a zejména obrovské množství dobrých či špatných politických rozhodnutí. Podstatné je, že si tyto rozhodnutí Británie může dělat sama a sama si za ně ponese odpovědnost. Malá země uprostřed Evropy má stejnou možnost se stejnými důsledky, ať už pozitivními či negativními a ani ty nelze predikovat. To, že se i malá země může vymanit z velkého celku a ekonomicky ani jinak neutrpět, již jednou Češi před 100 lety dokázali. Československo se během několika let po opuštění Monarchie stalo 10. nejvýkonnější ekonomikou světa.

Jakub Janda

člen Strany nezávislosti České republiky

Naše nejnovější články

Přihlásit odběr novinek

Pin It on Pinterest