Zachraňme Evropu a v jejím srdci Českou republiku před Evropskou unií. Ať se můžeme jednou našim dětem podívat do očí s rovnou páteří.
%
Přišli jsme o většinu nezávislosti naší země. Téměř 80 % zákonů České republiky vzniká v Bruselu.
Česká republika má více než 2 miliony zákonů, nařízení a předpisů. V roce 1990 jich bylo jen cca 500 tisíc.
Česká republika má více než 1,1 milionu zaměstnanců ve státním a veřejném sektoru. Od roku 1990 jejich počet jen roste.
Každý z nás, včetně nemluvňat a důchodců, zaplatí průměrně přes 20 tisíc Kč ročně na platy státních zaměstnanců.
Skoro 1 milion lidí v České republice žije pod hranicí příjmové chudoby.
%
Každý měsíc zaplatí lidé v České republice okolo 60 % ze svého příjmu na všech druzích daní, odvodů a poplatků.
S námi budete moci jednou říkat
o naší zemi toto:
S námi budete moci jednou říkat o naší zemi toto:
Koronavirus nás může vrátit k normálnosti
Narodil jsem se v roce 1975 do doby zcela nenormální. Velká část mé rodiny emigrovala a tak mi zejména Vánoce tu nenormálnost pravidelně připomínaly. Ve smluvený čas se celá naše rodina odebrala k veřejné telefonní budce a v režimu nejvyššího utajení telefonovala příbuzným do Vídně, Frankfurtu a někdy i těm v Kanadě.
Panika v supermarketech: očekávání potravinových lístků
S médii živenou panikou a informacemi o rychlém šíření nového viru COVID-19 se množí zprávy o neobvykle velkých nákupech. Někteří lidé se zásobují jako kdyby měla přijít válka. Ve velkém nakupují trvanlivé potraviny, především mouku, rýži, těstoviny a konzervy.
Rozhovor: František Matějka popisuje okamžik brexitu: Byl jsem u toho a mé zážitky byly úplně jiné, než je popisoval reportér ČT Vostal
„Brexit je pozitivním příkladem pro ostatní. Lze vystoupit z Evropské unie, kterou politické elity ovládly největším politickým podvodem na půl miliardy lidí, když bez referend přijaly Lisabonskou smlouvu,“ myslí si František Matějka, předseda Strany nezávislosti ČR.
Přihlásit odběr novinek
Facebook Strany nezávislosti České republiky
„Až bude po krizi a někoho napadne udělat velký benefiční koncert, tak ho prosím vás nevěnujte jen lékařům, sestrám, záchranářům, policistům, vojákům... Věnujte ho všem lidem v této zemi. Protože taková dobrovolná solidarita, jaká teď probíhá, to je výkladní skříň této země. Děkuji.“
František Matějka
předseda Strany nezávislosti České republiky
„V nouzovém stavu kvůli koronaviru pozoruji, že řidiči se k sobě chovají líp. Stejně tak lidé vzájemně k sobě v domě i na ulici. Lidi víc drží pospolu, kooperují, vycházejí si vstříc mnohdy bez nároku na cokoliv. Soukromé frmy se snaží pomáhat. Nemusely by. Tohle je Česká republika! 🇨🇿👍💪“
František Matějka
předseda Strany nezávislosti České republiky
Koronavirus nás může vrátit k normálnosti
Narodil jsem se v roce 1975 do doby zcela nenormální. Velká část mé rodiny emigrovala a tak mi zejména Vánoce tu nenormálnost pravidelně připomínaly. Ve smluvený čas se celá naše rodina odebrala k veřejné telefonní budce a v režimu nejvyššího utajení telefonovala příbuzným do Vídně, Frankfurtu a někdy i těm v Kanadě. Telefon pak putoval z ruky do ruky a i já – coby malý kluk – jsem musel do sluchátka slušně pozdravit cizího strejdu nebo tetu, které jsem nikdy předtím neviděl a pak zase předat sluchátko dál.
Rodiče měli velkou knihovnu, která pro mě byla vždy záhadou. První řada byla zcela nezajímavá. Když k nám přišli na návštěvu určití lidé, táta nebo máma začali lovit v druhé řadě, ve které se ukrývali snad všichni autoři, které jsem měl možnost poznat až po revoluci.
Když mi bylo čtrnáct, objevili se u nás ve škole dva vysocí armádní důstojníci a vybrali si mě kvůli prospěchu a mým sportovním aktivitám do střední vojenské školy. Absolvoval jsem s nimi a ještě jedním spolužákem celodenní výlet do pohraničí. Ukázali mi všechny výhody této školy a já – zcela nadšený – jsem rodičům oznámil, že budu vojákem z povolání. Hned ve dveřích jsem od maminky dostal pohlavek a se slovy „…tak kvůli tomuhle tvůj dědeček v komunistickém vězení netrpěl…“ jsem měl o svém budoucím vzdělání jasno. Šel jsem na gympl. Hned v prvním roce gymnázia nás všechny zaskočila revoluce a já pochopil, že období nenormálnosti právě skončilo.
Devadesátá léta byla úžasná. Byla normální. Já dostudoval. V té době byly děti zlobivé, neměly ADHD. Pohlaví byly jen dvě a ženy si braly za muže muže a ne stromy, psy nebo mosty. Neexistovala pansexualita a jinak sexuálně orientovaným lidem nevlála vlajka na budově magistrátu. Lidé se starali o to, jak se žije v Čechách a nepletli se do života lidem v Tibetu či v Oděse. Tlustí lidé byli tlustí a smělo se jim to říct. Podnikat se dalo jen ve firmách, ne v neziskovkách. Stavební povolení si každý dokázal zařídit sám, stejně tak jako živnostenský list a tak jsem začal podnikat.
Ta doba byla nadmíru normální, byla čitelná, jednoduchá a srozumitelná. Televize hrála, když byla v zásuvce, nebyl potřeba set-top box. Na vyplnění jakéhokoliv formuláře nebylo třeba mít vysokou, bez té se obešli i policisté, sestřičky v nemocnicích nebo učitelky v mateřské. Muži dobývali ženy, ty je za to milovaly, nenosily maskáče a v teplákách se chodilo jen na hřiště. Lidé se navštěvovali, jezdili společně na dovolené a uměli si i pomáhat. Všem se dařilo a svět se točil dál kolem své osy a já cítil, že tou osou je člověk a jeho svoboda.
Pak ale těch os začalo nekontrolovatelně přibývat. Občas nešlo postavit dům kvůli chráněné žabičce, péči o vlastní lidi nahradila přemíra péče o vyvolené z druhého konce planety, zájmy menšin zcela vytěsnaly práva většiny. Do škol pronikla – jako i jinam do společnosti – falešná rovnost v podobě inkluze a korektnosti. Rodiče se místo výchovou svých dětí začali zabývat sháněním kroužků a volnočasových aktivit pro ně a to vše s výmluvou na individuální osobní rozvoj namísto výchovy, lásky a péče. Muži přestali nosit ženám květiny a ty je přestaly odměňovat úsměvy a polibky. Místo toho jedna druhé začala posílat srdíčka přes mobil. A já čím dál víc cítil, že ta nenormální doba, kterou jsme všichni s takovým nadšením opustili, se nám v plné míře vrátila. Tato doba přinesla s sebou nekonečnou řadu šíleností a člověk se z ní zcela vytratil.
Když jsem v mediích zaslechl první zprávy o Koronaviru, nepřikládal jsem jim velkou důležitost. Stále se něco děje a tohle se neděje u nás. Krom toho, co by to mohlo změnit? Ale čím déle s tímto virem žijeme, tím víc a víc cítím naději, že právě tato zákeřná nemoc může být tím pravým lékem na naši současnou nenormálnost. Z medií téměř zmizela témata záchrany planety a klimatu, genderový aktivismus také mávnutím proutku ustoupil. Lidé po vyhlášení nouzového stavu sice neodjedou již po patnácté do Itálie na lyže, mnohému se posteskne po návštěvě muzikálu mdlé kvality, mnozí zchudnou, ale jiní zase prostředky získají.
Hlavní věc, kterou díky tomuto zákeřnému viru získáme my všichni, je čas. Čas na to si uvědomit, vedle koho žijeme, s kým se rádi stýkáme, kdo jsou naše děti a jak se daří našim rodičům. Sám za sebe bych si velmi přál, aby právě tento virus – tedy Koronavirus – byl tím prvním krokem k návratu k normálnosti.
Jakub Janda
člen Strany nezávislosti České republiky
zdroj: www.strananezavislosti.cz/koronavirus-nas-muze-vratit-k-normalnosti-3631/
Koronavirus nás může vrátit k normálnosti – Strana nezávislosti České republiky
www.strananezavislosti.cz
Narodil jsem se v roce 1975 do doby zcela nenormální. Velká část mé rodiny emigrovala a tak mi zejména Vánoce tu nenormálnost pravidelně připomínaly. Ve smluvený čas se celá naše rodin...