Strana nezávislosti České republiky

2 dnů nazpět

Dotace až na prvním místě

V úterý byla v Praze přijata společná deklarace šestnácti zemí Evropské unie k chystanému unijnímu rozpočtu na příštích sedm let. Mimo jiné se tyto země brání snížení prostředků v takzvaném kohezním fondu. Pro vysvětlení, jsou to ty prostředky, které mají podle definice pomáhat ke smazání rozdílů mezi bohatšími a chudšími členy. V novém rozpočtu je zatím navrženo snížení těchto prostředků o 10 %.

Je jasné, že těchto šestnáct zemí patří mezi ty chudší. Kromě zemí střední a východní Evropy se připojily především jižní státy, jako je Španělsko, Portugalsko nebo Řecko. Naplno se ukazuje, co je pro politiky hlavním benefitem členství v EU. Ano, jsou to peníze. Na druhou stranu se také ukazuje, že dotace jako nástroj sbližování životní úrovně jednotlivých zemí prostě nefungují. Jak jsem k tomu došel? Je to jednoduché. Řecko vstoupilo do Evropské unie v roce 1981, Španělsko a Portugalsko v roce 1986. V té době se jednalo o Evropské společenství, Evropská unie vznikla až v roce 1993, nicméně dotační programy fungovaly již tehdy. Tedy tyto země čerpají dotace přes třicet let. Vyrovnala se jejich ekonomická úroveň čistým plátcům dotací? Nevyrovnala. Tedy je zřejmě něco špatně.

No a co je špatně? Špatně je to, že dotace v sobě skrývají ohromný korupční potenciál. Základní ekonomická poučka zní, že nejvíce se plýtvá, pokud někdo rozhoduje o nákupu statku pro někoho jiného a za cizí peníze. Pak mu nezáleží na ceně ani na kvalitě. Můžeme se pak divit, že neoficiálně existují v některých oborech dva ceníky, pro práci za dotace a za práci bez dotací? Čím více cizích peněz protéká státem, tím více se najde lidí, kteří by si rádi z koláče trochu ukousli.

Na jednu stranu souhlasím s tím, že pokud už dotace čerpáme, tak je lepší, aby šly do infrastrukturních projektů, které využije většina obyvatelstva, než například do soukromého podnikání. Škodlivost dotací pro podniky je totiž mnohem horší, protože ničí trh. Nicméně z morálního hlediska mám problém s jakýmikoliv dotacemi. Není přece správné, aby vláda jednoho státu dusila vysokými daněmi své občany a pak tyto peníze posílala do státu druhého, který také dusí své občany vysokými daněmi, z nichž část posílá do Bruselu, aby dostal peníze občanů prvního státu, samozřejmě ořezané o náklady na přerozdělování, a za tyto peníze pak realizoval projekty, které třeba ani nepotřebuje. Ale když už nám to Brusel dotuje a něco nám z toho zůstane, byli bychom hloupí, abychom si to nevzali – to je typické myšlení vládních úředníků. Všimněte si, že se často řeší, kolik Česká republika načerpala dotací, ale nikdo již neřeší, zda byly použité na smysluplné projekty. Není důležitý účel, důležité je čerpat. Dotace jsou tedy vlastně prostředkem, jak se přelévají peníze od chudších k bohatším. Ani státy ani Evropská unie totiž žádné peníze nemají, mají jen ty, které vezmou mně, Vám a dalším milionům svých obyvatel.

Nicméně stále nám budou říkat, že musíme v Evropské unii zůstat za každou cenu, protože nám posílá peníze. Děkuji, já o ně nestojím. Nestojím o to, aby občané jiných zemí platili projekty realizované u nás. Nestojím o to, platit si na těchto projektech povinnou spoluúčast. Nestojím o to, abychom si my všichni platili korupční jednání úředníků. Nestojím o to, aby nám pomocí dotací byla zavírána ústa, se slovy: dáváme ti peníze, tak mlč a buď poslušný. Jsem přesvědčen, že opravdu potřebné věci by byl stát schopen vybudovat za prostředky, které vydává právě na tu spoluúčast a že spoustu věcí budovaných z dotací nepotřebujeme, jen je to dobrá kasička pro pár vyvolených. Když už se blíží 16. listopad a s ním demonstrace proti premiérovi, kterému je mimo jiné vytýkáno, že zneužívá dotačního systému, tak bych rád podotkl, že hlavním problémem není to, že Andrej Babiš zneužívá dotační systém, to ostatně dělají mnozí další, jen na ně není tak vidět. Hlavním problémem je samotný systém. Systém, ve kterém o mých nebo Vašich penězích rozhodují jiní, ti si je nemuseli vydělat, je jim tedy jedno, za co se utratí a jestli se část z nich ztratí.

Dotace tedy nejsou pozitivem členství v Evropské unii, je to další negativum a bát se, že pokud vystoupíme a přijdeme o dotace, tak nás to zničí, není třeba. Fungovali jsme bez dotací a bez EU a doufám, že zase budeme.

Ing. Roman Malach
člen Strany nezávislosti České republiky

zdroj: www.strananezavislosti.cz/dotace-az-na-prvnim-miste-3473/ ... Číst víceSee Less

Dotace až na prvním místě – Strana nezávislosti České republiky

www.strananezavislosti.cz

V úterý byla v Praze přijata společná deklarace šestnácti zemí Evropské unie k chystanému unijnímu rozpočtu na příštích sedm let. Mimo jiné se tyto země brání snížení prostředk...

Strana nezávislosti České republiky

3 dnů nazpět

Rozhovor: František Matějka: Máme tu udavače, světovou stranu dobra a zla, jen opačně. Alternativní názor je ignorován, předně v ČT. Jsme zpět před rokem 1989

30 LET OD LISTOPADU 89 „Teď je rok 2019 a já tvrdím, že jsme v mnoha ohledech zpět tam, odkud jsme před 30 lety utekli. Znovu tu máme státní buzeraci lidí. Znovu tu máme komise a instituce, které zasahují do našich životů a práce. Znovu tu máme práskače a udavače, kteří z dotací ve spolupráci s vládou a dnes s provozovateli sociálních sítí eliminují z veřejného prostoru lidi s jiným názorem,“ říká předseda Strany nezávislosti ČR František Matějka. Znovu tu máme ostrakizaci a dehonestaci těch, kteří si dovolili říct něco jinak, než je obecně jako správný směr oficiálně prezentováno. „Pak raději odejdou ze zaměstnání, aby neměli v práci peklo. Mnoho lidí znovu říká něco jiného v práci a pak doma. Moje představa o svobodě je jiná,“ dodává.

Otázka: „V roce 1989 jsem sedl do autobusu, abych se mohl přidat k ostatním. Cinkal jsem klíči na Václaváku v Praze a chtěl svobodu. Bylo mi 19. Uplynulo 30 let a já se rozhlížím kolem a hledám, kde ta svoboda je,“ píšete ve svém blogu. Co vidíte? Máme ji třicet let po listopadu 1989?

Bezpochyby prožíváme v České republice historicky nejlepší období. Žijeme v nejvyšším dosaženém blahobytu a vnitrostátním bezpečí. Toho všeho jsme dosáhli vlastní pílí a prací, a jak já s oblibou říkám, nikoliv díky členství v EU, nýbrž navzdory tomuto členství. Zároveň se stal námi dosažený stav velmi nebezpečným pro další vývoj. Kvůli dosaženým metám jsme zjevně ztratili ostražitost a pud sebezáchovy. Ohrožení svobody v dobách totality, kdy stojíte fronty na toaletní papír nebo nevíte, kdy si pro vás přijdou za vtipy na komunisty, je čitelnější. Ohrožení občanských svobod dnes pro většinu už tak čitelné není.

Lidé si bohužel na první dobrou nejsou v dostatečném počtu schopni uvědomit, že každý nový zákon, předpis nebo vyhláška, každé nové omezení toho, co a proč smíte dělat, znamená další a další omezení občanských svobod. Žádný stát na světě lidem svobodu nedává, může ji lidem jen vzít. Takže na rozdíl od jiných letos nebudu slavit 30 let svobody. My za tou svobodou teprve 30 let jdeme, přičemž v posledních letech jsme zejména kvůli členství v EU nejen zakopli, nýbrž sklouzli zpátky.

Otázka: Když použiji další citaci z vašeho textu: „Když jsem tam tehdy stál, říkal jsem si, že teď to přijde. Konec komisí a institucí kontrolujících a schvalujících, jestli je člověk dostatečně politicky uvědomělý, aby mohl dělat to či ono. Konec systémové buzerace. Konec popotahování lidí za to, že ve veřejném prostoru řeknou nahlas, co si myslí. Konec vyhazování z práce za politické postoje. Konec šmírování, udávání, nasazování provokatérů. Konec jediné správné pravdy. Konec špinění jedné světové strany a nekritické adorace druhé…“ Přišlo to tak, jak jste si představoval?

Teď je rok 2019 a já tvrdím, že jsme v mnoha ohledech zpět tam, odkud jsme před 30 lety utekli. Znovu tu máme státní buzeraci lidí. Znovu tu máme komise a instituce, které zasahují do našich životů a práce. Znovu tu máme práskače a udavače, kteří z dotací ve spolupráci s vládou a dnes provozovateli sociálních sítí eliminují z veřejného prostoru lidi s jiným názorem. Znovu tu máme ostrakizaci a dehonestaci těch, kteří si dovolili říct něco jinak, než je obecně jako správný směr oficiálně prezentováno, a kteří pak raději odejdou ze zaměstnání, aby neměli v práci peklo. Mnoho lidí znovu říká něco jiného v práci a pak doma. Znovu nám říkají, že na jedné světové straně je všechno budovatelsky skvělé a na druhé všechno špatně. Jen ty světové strany se prohodily. Moje představa o svobodě je jiná.

Otázka: Svoboda slova, tu dle zákona máme. Máme ji i skutečně? Je někdo, kdo ji ohrožuje, nebo nám ji bere? Někdo, kdo ji snad zneužívá?

V totalitě nesměl být slyšet alternativní názor. Diskuse se nevedla. Argumenty pro alternativní názor nesměly mít prostor. Aby bylo všechno v řádku, byla k tomu používána síla. Dnes je to jiné, sofistikovanější. Za názorovou diskusi je vydáváno setkání dvou či více lidí, kteří mají ovšem na zásadní věc v podstatě shodný názor. Jako výměna názorů je nám předkládán jeden stejný pohled, jen s jiným slovosledem a z jiných úst. A protože skutečný alternativní názor nesmí být slyšet, místo síly používají naprostou ignoraci. Názor neexistuje, když se pro dostatečný zlomový počet lidí neobjeví v hlavním mediálním proudu.

Netřeba zavírat lidi. Bohatě stačí dělat, že neexistují. Typickým příkladem je Česká televize. Ta do svých moderovaných diskusí, komentářů a zpravodajství zve stále stejné lidi, jejichž názor ovšem představuje menšinu ve společnosti. A pak se tatáž České televize diví, že proti ní lidé vystupují. Místo zprostředkovatele názorů, což by bylo naplněním prostoru pro svobodu slova, je z ní výrobce jediných správných názorů.

Otázka: Přesto však také tvrdíte, že Česká republika je stále široko daleko nejsvobodnějším státem v Evropě. Můžete vysvětlit?

Je to prosté. Ve státech okolo je té svobody prostě ještě méně než u nás. Tam už nesmí lidé dělat a říkat to, co u nás ještě můžeme. Musí strpět ještě více státních zásahů proti sobě. Počínaje nepřípustností pojmenovávat věci, jak jsou, přes drakonické pokuty soukromým firmám provozujícím internet, když někoho nesmažou dost rychle, až třeba po omezování držení zbraní občany pro vlastní obranu. A víte, co je nejhorší? Že totéž, co teď říkám já, říkají nakonec i lidé, kteří z vysoké politiky nebo státní služby v těch státech odešli. Bohužel až potom, zatímco v době držení se funkce jeli se systémem proti lidem. To je snad ještě horší, když sloužíte režimu nikoliv z přesvědčení, ale z osobního prospěchu, abyste se pak stavěli do role vykladačů morálky.

Otázka: Pokud se vrátíme o třicet let zpátky, proč se vlastně zhroutil minulý režim?

Protože držitelé moci potřebovali změnu stavu, který už byl neudržitelný. Všimněte si, kdo se dostal po roce 1989 do pozic. Kdo ovládal banky, finanční trhy, získával podniky v privatizacích, řídil sázkový průmysl, připravil si půdu pro získávání veřejných zakázek až dodnes. Byli to bývalí vysocí představitelé KSČ nebo členové StB. A dnes máme 30 let od té doby a po přerozdělení majetku a vlivu už tu máme zase KSČM, která drží vládu pod krkem. K tomu padají slova o silném sociálním státu, demokratizaci vlastnictví, fetišizaci soukromého majetku, nebo nutnosti potírat extremismus, za který je dnes považováno volání po svobodě. Jak říkám, ke svobodě máme ještě hodně daleko, a je to každodenní boj.

Otázka: Podíváme-li se na 90. léta: Mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Vy v dalším svém textu uvádíte: „Zažil jsem dobu, kdy auta měla pořádné motory. Policajt se na vás usmál, když jste na chopperu neměli helmu. Cigáro jste si, věřte nevěřte, zapálili v hospodě. Holky a kluci věděli, co a proč mají dole a neměli v tom bordel.“ Je to popis právě devadesátek?

Ano, to je popis zlatých devadesátých let, ve kterých jsme dosáhli nejvyšší míry svobody v dějinách. Samozřejmě, že to přinášelo i řadu negativního, ale pokud jde o maximální možnou míru občanských svobod bez biče státu a dnes EU nad hlavami lidí, pak to bylo právě v devadesátých letech.

Otázka: Převážně mladí lidé (i když nejen oni) se dnes do značné míry věnují boji proti klimatické změně a za životní prostředí. Inspirací je jim Greta Thunbergová. Jsou hlasy, které tvrdí, že socialismus se k nám vrací právě skrze tato ekologická hnutí. Jsou věci jako masivní omezování průmyslu, zdražování masa, zdražování letecké přepravy nebo dotování elektromobilů a obnovitelných zdrojů energie cestou k nové totalitě, jak tvrdí klimaskeptici?

V těchto oblastech se prolínají dvě věci. U mladších lidí platí, že kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum. No a u starších jde primárně o boj o veřejné peníze a možnost ovládat masy, ideálně za její peníze. Ano, všechny vámi vyjmenované oblasti jsou v podstatě totalitními zásahy do svobody lidí, kdy menšina, podporovaná médii, chce ovládat většinu. Smutné, zvrácené a amorální na tom je, že ta menšina doposud převážně studovala, byla zaměstnána a žila za peníze té většiny. Vždy kroutím hlavou nad tím, když mě nějaký student sociologie obviňuje z toho, že jim moje generace bere budoucnost, zatímco nebýt naší generace, neměl by mi to na čem napsat.

Otázka: Přesto ale 38 procent Čechů starších 40 let dle průzkumu tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Čím to je?

Dost lidí se mylně domnívá, že v naší zemi byl nebo je po roce 1989 kapitalismus. A že ten může za jejich neúspěchy, případně za nepohodlí či nedostatek peněz. Nic není vzdálenějšího pravdě. Kapitalismus tu po roce 1989 nebyl a bezpochyby není ani dnes. V naší zemi je aplikován socialismus s lidskou tváří skrze sociální stát. Evropská unie, které jsme bohužel členem, je socialistický projekt.

Někteří lidé by rádi léčili neduhy socialismu ještě větším socialismem, což ovšem nikdy nefungovalo. Dokážu ale pochopit, že lidé zvyklí na příkazy strany v práci a čistou hlavu, kdy nemuseli přemýšlet nad tím, co ve svém životě zlepšit a dělat jinak, vzpomínají na bývalý režim. Akorát tedy ten limit 40 let pro průzkum mi moc nesedí, protože vzpomínat na něco v deseti letech a hodnotit podle toho bývalý režim, to je trochu mimo.

Otázka: Výraznou postavou Listopadu 1989 byl Václav Havel. Jak je to s ním dnes. Je o Havlovi s odstupem času referováno spravedlivě a objektivně? A ti, kteří se hlásí k jeho odkazu, nesou ho důstojně?

Václav Havel za to nemůže, ale v mnoha ohledech se dnes stal karikaturou. Udělali ji z něj ti, kteří ho ke svému vlastnímu prospěchu strkají před sebe i po jeho smrti. Jsem si jistý, že kdyby dnes viděl, co se s jeho jménem a v jeho jménu děje, kroutil by hlavou stejně jako já. Nechme ho odpočívat v pokoji a koukejme se dopředu.

František Matějka
předseda Strany nezávislosti České republiky

Zdroj: www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Frantisek-Matejka-Mame-tu-udavace-svetovou-stranu-dobra-a...

Rozhovor na webu SNČR: www.strananezavislosti.cz/rozhovor-frantisek-matejka-mame-tu-udavace-svetovou-stranu-dobra-a-zla-... ... Číst víceSee Less

Rozhovor: František Matějka: Máme tu udavače, světovou stranu dobra a zla, jen opačně. Alternativní názor je ignorován, předně v ČT. Jsme zpět před rokem 1989 – Strana nezávislosti České republiky

www.strananezavislosti.cz

„Teď je rok 2019 a já tvrdím, že jsme v mnoha ohledech zpět tam, odkud jsme před 30 lety utekli. Znovu tu máme státní buzeraci lidí. Znovu tu máme komise a instituce, které zasahují do ...

Strana nezávislosti České republiky

3 dnů nazpět

„Na základě návrhu Evropské komise z roku 2015 souhlasily členské státy EU, že zaplatí Turecku v přepočtu 81 miliard korun. Pochvalovali si to Juncker nebo Timmermans. Turecko teď posílá do EU tisíce bojovníků IS a politici kulí oči. EU je nebezpečím pro Evropu a 500 mil lidí. #czexit“

František Matějka
předseda Strany nezávislosti České republiky ... Číst víceSee Less

Turecko začalo vracet islamisty. První letí do USA, další půjdou do Německa, Dánska či Francie

ct24.ceskatelevize.cz

Turecko začalo s deportacemi zajatých bojovníků teroristické organizace Islámský stát (IS) do jejich domovských zemí. Ministerstvo vnitra oznámilo repatriaci jednoho amerického bojovníka,...